Historie řidičských průkazů

První řidičský průkaz získal v roce 1888 vynálezce automobilu Karl Benz. Řidičský průkaz, tak jak ho známe dnes, se poprvé o patnáct let později v Prusku roku 1903. Jenže v té době mohl řídit auto každý, kdo to uměl, a vůbec nebylo podmínkou, aby vlastnil řidičák.

Tuhle povinnost zavedli až v roce 1910 ve Spojených státech, protože nehod s vážnými následky přibývalo tak, že už to nebylo možné přehlížet. Mezinárodní smlouva o jízdě automobily z předválečných dob platila i v Čechách. Obsahovala základní zásady jak pro řidiče motorových vozidel, tak i pro samotná vozidla.

Za první republiky se žádost o vykonání zkoušky pro řidiče podávala výhradně u zemské správy politické v Praze. Po jejím úspěšném složení se žadatel ucházel o vydání tzv. „vůdčího listu" u okresní správy politické v místě svého bydliště.

„Převratnou" novinkou bylo zpoplatnění zkoušky. Žadatel musel zaplatit třicet korun za žádost, tříkorunový kolek na vysvědčení a tři koruny a dvacet haléřů za knížku, do které bylo vysvědčení vlepeno.

Jak to tenkrát prakticky probíhalo, není známo. Podle pamětníků se v třicátých letech dvacátého století prováděly tak, že žadatel předvedl zkušebnímu komisaři jízdu trvající cca deset minut v provozu. Pokud nedošlo k přestupkům proti pravidlům silničního provozu nebo k nehodě, byla zkouška hodnocena jako úspěšná. No jo, ale zkuste si to v dnešním provozu ?!