Etiketa: Do kina v teplácích? Dnes bohužel běžné

9. červen 2016
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Kino

Umíme se v kině správně chovat? Platí v moderních multikinech stejné normy vystupování, jako kdysi v těch starých? O tom jsme si povídali s Milanem Knotkem, který vyučoval společenské chování na ústecké univerzitě.

I když se to někdy nezdá, chování v kině se stále řídí pravidly společenské etikety. Normy správného vystupování na veřejnosti se sice s vývojem společnosti mění, ale jen velmi pomalu.

Pravdou je, že lidé středního věku a starší lidé kina moc nevyužívají a mladší publikum se tam opravdu chová trochu jinak. Není to sice žádný průšvih, ale někdy je tristní vidět mladou rodinu, která přijde do multikina v teplácích.

V jakém oblečení se chodí do kina?

Návštěva kina není významná společenská událost, takže muž může přijít klidně v džínách a tričku a žena rozhodně nemusí mít šaty. Prostě normální pohodlné civilní oblečení, ale tepláky rozhodně ne. Ty nosíme jen na sport, turistiku nebo doma.

Babičky se pohybují do rytmu, pozvolna a pečlivě napodobují pohyby předtanečnic. Dresscode je velmi volný: pletené blůzky, tepláky, v některých případech i pyžama

Za socialismu si nepamatuji, že by někdo šel večer do kina v šortkách, snad s výjimkou kina letního. Dnes je to úplně běžné, a to nejen v multikinech. Pak skřípu zuby a zavírám obě oči. V létě je ale větším problémem obuv, která by měla být zavřená, hlavně u mužů. Nikdo nechce dvě hodiny cítit zpocené zapáchající nohy svého souseda. Takže tenisky, žádné žabky nebo sandály.

Muž a žena v kině

Do kina jdeme nejčastěji s partnerem nebo partnerkou. I zde určitě platí základní pravidlo mužské galantnosti.

Muž by měl zajistit partnerce co největší komfort v každé situaci, tedy i v kině. Začíná to tím, že ji ve foyeru pomůže z bundy nebo kabátu a pokud je dáváme do šatny, dělá to také muž. Muž by měl také oprostit ženu od povinností zajistit lístky. Při elektronické rezervaci na počítači vybírá pohodlné místo co nejvíce vzadu a ve středu sálu a když to předem neudělá, musí vystát frontu. Lístky by měl platit také muž.

Muž by měl také jít do uličky první. Je na něm, aby ženě vytvořil nejlepší podmínky pro průchod. Muž i žena vstupují do uličky čelem k divákům a muž děkuje všem, kteří už sedí a musí kvůli nim vstávat. Žena už poděkování nemusí opakovat. Stejné je to i při návštěvě divadla nebo koncertu.

Kde v kině žena sedí? Má ji muž po své pravici?

Ano, ženy obvykle sedí v kině vedle muže vpravo. Muž ale může podle situace udělat výjimku a posadit ženu opačně, třeba když by po jeho pravici už byla na kraji řady, kde je hůře vidět, nebo kdyby v tomto případě seděla před ženou vysoká postava a zakrývala výhled. Žena může sedět také vlevo, aby se vyhnula nepříjemnému styku s cizím divákem, který by byl pro ni z jakéhokoliv důvodu nepřijatelný.

„Šustění pytlíkem“ a další rušení v kině

Popcorn

V divadelním sále je konzumace čehokoliv při představení těžké faux pas. Na rockovém koncertě je to jedno a v kině platí „všeho s mírou“. Rozbalování bonbónů už není tak časté, protože v kinech prodávají popcorny. Ty sice nedělají takový rámus, ale pokud divák s popcornem sedí vedle nás, tak to nepříjemné chroupání prostě slyšíme. Stejné je to se srkáním koly nebo jiného nápoje. Takže pokud už v kině jíme nebo pijeme, snažíme se to dělat tiše.

Většina lidí si v kině vypne mobil. Někteří mladí lidé se ale do něj při projekci filmu dívají. To mi vadí, a jsem přesvědčen, že stejný pocit bude mít většina diváků, co sedí poblíž. Když aktivujete mobil v tmavém sále, tak se rozsvítí a světlo je velmi silné a nepříjemné. Je to velmi rušivé, i když to na první pohled vypadá nevinně.

Pokud někdo v kině ruší, je na místě být asertivní a klidně ho napomenout. Ostatní diváci nám budou vděční. Pokud se to mine účinkem, můžeme zavolat personál kina, ale to už opravdu ve výjimečných případech.

autor: mkt
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.