Eduard Wondrák

Dětství sice prožil v Praze, ale velmi často zajížděl za babičkou do Žatce, a dvojjazyčné česko - německé prostředí rodného města mu bylo velmi blízké. Ještě v roce 1939 nastoupil na pražskou medicinu, ale druhá světová válka mu studia přerušila, takže dokončit je mohl až v roce 1945. V té době se také jeho rodiče přestěhovali nejprve do Ústí nad Labem a posléze do Kralup nad Vltavou. Mladý lékař nastoupil chirurgickou praxi v nemocnici v Litoměřicích, krátce působil v Lovosicích a po tři roky zastupoval obvodního lékaře v Třebenicích. Podle regionálního historika Otakara Špecingera se Eduard Wondrák v těchto letech seznámil s mnoha pozoruhodnými lidmi na Lounsku a Litoměřicku, zamiloval si celé dolní Poohří a České středohoří - a začal se intenzivně zabývat regionálním kulturně - historickým bádáním, dějinami lékařství a dalšími obdobnými tématy. Rodnému kraji zůstal věrný i po roce 1956, kdy se oženil a odešel za manželkou do Olomouce. Z Eduarda Wondráka se stal jeden z našich největších odborníků na úrazovou chirurgii a působil na lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, kde také získal titul profesora.
Ve svých pracích, ve kterých se zabýval dějinami severních Čech, popsal například lékařské působení lounského primáře doktora Zelenky, litoměřického lékaře Bochalka nebo litoměřického chirurga Laudy. Je autorem rozsáhlé práce nazvané Z historie zdravotnictví na Litoměřicku. Zajímal se o historii bývalých lázní Jeleč u Levína na Litoměřicku, o morovou epidemii na Lounsku, sepsal rozsáhlou studii s názvem Chirurg Jan Levit a jeho terezínské pobyty a také tři články o žateckém rodáku Vavřinci Spanovi ze Spanova.
Žatecký rodák, lékař a spisovatel Eduard Wondrák zemřel v dubnu 1996 v Olomouci.