Drahomyšl: Mnich do kamene zakletý

Menhir, zvaný Zakletý mnich, stojí v polích nedaleko silnice Louny - Žatec u obce Drahomyšl. Je to nakloněný plochý křemencový balvan, převyšující mírně výšku člověka. Podle pověsti, zaznamenané v 19. století, býval Zakletý mnich řeholníkem žateckého kapucínského kláštera. Prý se zamiloval do krásné dívky a jeho láska byla opětována. Hříšný vztah byl však krutě potrestán - mladík, prokletý převorem kláštera, se proměnil v kámen a dívku upálili jako čarodějnici. Podle odborníků tato pověst vznikla zřejmě druhotně, v reakci na lidový název kamene, odvozený z hrotitého tvaru, připomínajícího postavu v kápi. O kameni se také říkalo, že byl kdysi z pole odvezen. Protože však na novém místě budil blíže nespecifikovaný nepokoj, musel být vrácen na původní místo. Jedná se zřejmě o ochrannou pověst, která měla kámen bránit před ukradením nebo zničením.
Dnes už nikdo nepochybuje, že kámen byl u Drahomyšle vztyčen uměle, lidskými silami. Není přitom vyloučeno, že k jeho vztyčení mohlo dojít už v pravěku, snad i z kultovních důvodů. I když tuto hypotézu jsou ochotni přijmout i mnozí archeologové a historici, důkazy dosud chybí. Jediným nálezem z okolí je hrot šípu z pozdní doby kamenné, který se našel náhodou při povrchovém sběru v ornici poblíž kamene. O stáří, smyslu a účelu Zakletého mnicha se nikdy tolik nediskutovalo jako třeba o Zkamenělém pastýři u Klobuk nebo kounovských kamenných řadách. Ve značné míře ho také míjejí aktivity současných "uctívačů kamenů" a novodobých druidů. Bez povšimnutí ho ovšem nenechal českobudějovický badatel v oblasti "alternativních energií" Pavel Kozák, jehož podivuhodná hypotéza si svého času našla cestu i do regionálního tisku. Velmi zjednodušeně řečeno stojí prý drahomyšlský kámen na jakémsi energetickém bodě a energii také vyzařuje; navíc se prý od něj rozbíhají jakési linie ("radiální přímky"), vedoucí k některým důležitým lokalitám v blízkém i vzdáleném okolí (vesměs menhirům a kostelům). Kozák objevil na drahomyšlském kameni i jakési "oko", které prý vyzařuje nejsilněji. Podobnou energií, prý ale podstatně slabší, disponuje podle Kozáka i klobucký Pastýř. Ačkoliv se odborníci (archeologové, geologové a další) podobným fantasmagorickým teoriím zuby nehty brání, veřejnost je bohužel nakloněna jim věřit - bez ohledu na to, že nějaké to "oko" najdete na každém kameni, budete-li chtít. Popravdě řečeno, většině zainteresovaných odborníků by asi bylo milejší, kdyby byl drahomyšlský kámen spíše než "energetickým zářičem" skutečným zkamenělým kapucínem.

Frederik Velinský

Prameny:
Kozák, Pavel: Místa působení. České Budějovice - Zdíkov, 1997.
Sklenář, Karel: Ještě k otázce českých "menhirů". Památky a příroda č. 9/1984.
Sklenář, Karel: Slepé uličky archeologie. 2. vydání, Hořovice 1995.
Stejskal, Martin: Labyrintem tajemna aneb Průvodce po magických místech Československa. Praha 1991.
Špůrek, Milan: Tajemství českých menhirů - Tři z největších. Regenerace č. 3/1995.
Vocel, Jan E.: Kamenné pomníky pohanských věků. Památky archeologické, 1859.

Pravidelná rubrika Kratochvilná vyprávění o tajemných místech se vysílá v rámci každého čtvrtého Planetária v měsíci.
Další texty, uveřejněné v této pravidelné rubrice najdete V ARCHIVU.