Do Českého středohoří se díky ochráncům přírody vracejí téměř vyhynulí motýli – okáči skalní

Jedním z míst je také Radobýl u Litoměřic, kde mají potravu a úkryt v drnech trávy kostřavy.

„Některý jsou právě včera vylíhnutý, a ten let je pro ně ze začátku takový horší – musí plně oschnout,“ popisuje Miloš Andres, zatím co otevírá papírovou krabici se samičkami motýlů okáče skalního.

Očíslovaný okáč skalní|foto:Jana Vitásková, Český rozhlas

Odchoval je, stejně jako samečky, které vypouští z druhé krabičky, v Jaroměři, odkud brzy ráno vyrazil do Litoměřic, na Radobýl.

„Ti okáči se po tom kopci postupně roztáhnou, přes to vrchní plato až na vrchol. Slítnou se tady i s těmi, co už jsou tady vylíhlí, co už jsou tady z těch předchozích výsadků – texy původní, dá se říct,“ doplňuje Andres.

Tedy z housenek, které sem entomologové vysadili loni na jaře. Housenky se živí i přes zimu, začátkem června se zakuklí a do měsíce vylétávají motýli. Ty teď doplnili ti uměle odchovaní, které pak pozorovatelé poznají podle čísel na křídlech.

„Na zadním křídle je to číslo napsáno lihovým fixem. Nijak jim to neuškodí, a navíc to má pozitivní efekt – když ten sběratel vezme popsaného motýla, tak pro něj nemá žádnou cenu. I všude jinde po Evropě populace tohoto druhu ubývají, proto jsme došli k závěru, že y bylo fajn tento druh zachránit,“ vysvětlil Andres.

Už kvůli tomu, že jde o takzvaný deštníkový druh.

„Znamená to, že sice podporujete jeden druh, ale s ním to podpoří daleko větší spektrum – zachrání se tak desítky druhů, které mají podobné biotopové nároky,“ vysvětlil Vladislav Kopecký z Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky, která stojí za záchranou okáče skalního.

Pracovníci nejdřív museli vysekat zarostlé stráně, a pak objednat pastvu ovcí.

„Ve vytváření vhodného biotopu pro okáče nám ale pomáhá nejen pastva, ale i přiměřený turistický ruch,“ doplňuje Kopecký.

Výletníci jsou tady na Radobýlu také vítáni.