Chytré telefony a baterie

Největší bolístkou dotykových telefonů, a možná jedinou, jsou baterie. Výrobci samozřejmě nechtějí, abychom v kapsách nosili rozměrné cihly a tak volí většinou kompromis. Telefon pak vydrží při častějším používání jeden den a každou noc je na nabíječce. To ale může být problém někde na výletě v přírodě nebo při dobrodružné cestě mimo civilizaci.

Existuje ale několik systémů, které vám telefon dobijí. Na stojanu značkových baterií najdete speciální akumulátory, které předem nabijete a pak už jen energii v podstatě přetáhnete do zařízení. K akumulátoru se dají připojit třeba i navigace, fotoaparáty nebo MP3 přehrávače. Vybitý akumulátor pak ale musíte schovat a opět hledat zástrčku.

Tento problém řeší solární nabíječky. Panely, které mění světlo na proud, jsou většinou připojené opět na akumulátor a ten pak dobije telefon. V praxi to vypadá tak, že na výletě solární nabíječku přiděláte třeba na ruksak, celý den nosíte, a večer nabíjíte slunečním proudem telefon.

Co ale v případě, když se sluníčku nechce svítit? I když vám výrobci budou tvrdit, že na solární nabíječku stačí jen denní světlo, moc tomu nevěřte. Na mechanické nabíječky s kličkou rovnou zapomeňte - po několikahodinovém točení nestihnete blízkým do telefonu ani říct, jak je na výletě krásně.

Nejslibněji tak zatím vypadá systém, který se brzy objeví na trhu a nepotřebujete k němu ani sluníčko a ani vaší ruku. O vše se totiž postará chemický proces. Do vody, která je všude, dokonce i znečištěné nebo mořské, přimícháte silicit sodíku. Malá krabička, ve které dochází k chemické reakci, pak dodává 10 hodin energii na dobití čehokoliv, co připojíte.

Vypadá to jednoduše, má to ovšem jedno ale - cenu. V případě akumulátoru dáte několik stokorun, za solární nabíječku tak kolem dvou tisíc. Nabíječka na vodu má stát necelých 200euro - tedy zhruba 5 tisíc korun. Náhradní kapsle se silicitem sodíku pak asi padesátikorunu. Myslím ale, že si tahle novinka příznivce najde.