Chýnovská jeskyně: Za kladivem skalníka Rytíře

V létě roku 1863 pracoval v nevelkém lůmku na jižním svahu Pacovy hory poblíž Chýnova na Táborsku skalník Vojtěch Rytíř. Upustil přitom kladivo a to mu spadlo do nenápadné skalní rozsedliny. Když se do ní vsoukal, zjistil s překvapením, že se štěrbina rozšiřuje a v podobě tajemné jeskynní chodby pokračuje dál do hloubky. Tak byla objevena Chýnovská jeskyně, tehdy největší v Čechách. Brzy přivítala další zvědavce a do podzemí vstoupili i vědci - tehdejší kustodi Zemského muzea v Praze Antonín Frič a Jan Krejčí. Své zážitky líčili takto: "Odvážnými sáhodlouhými kroky sestupovali jsme po obrovských čili čertových schodech, ohromných to balvanech ze stropu spadlých a tu se již zdáli zatřpytila voda, odrážejíc paprsky pochodní a oznamujíc nám, že se na nejhlubším místě jeskyně nalézáme."
Jen několik dní po objevu jeskyně byla zhotovena mapa podzemních prostor a roku 1865 začal rolník Josef Rothbauer z Dolních Hořic s úpravami, které měly umožnit přístup dalším návštěvníkům; prokopával usazeniny a na strmá místa instaloval žebříky. Roku 1868 byla Chýnovská jeskyně skutečně otevřena pro veřejnost - jako první turisticky zpřístupněná jeskyně na území dnešní České republiky. Postupně v ní byla zbudována kamenná schodiště a můstky, takže prohlídka této jeskyně je dnes pro návštěvníky nejen příjemným a zároveň tajemným zážitkem, ale současně i romantickou exkurzí do historie. Turistům patří Chýnovská jeskyně (pochopitelně jen v návštěvních hodinách) od jara do podzimu, v zimě ji obývají netopýři. Ty samozřejmě vedou do podzemí ryze praktické důvody. Žádný z nich neocení to, čeho si naopak v Chýnovské jeskyni všímají turisté - nejsou to krápníky, jak byste asi předpokládali, ale zvláštní barevnost jeskynních stěn a stropu. Bílé, žluté a hnědé polohy mramorů se na nich střídají s tmavými vrstvami hornin amfibolitů a společně vytvářejí zajímavé útvary, tzv. oka. Veřejnosti je zpřístupněno 220 metrů jeskynních chodeb, což je zhruba pětina dosud známých prostor této jeskyně. Nelze ovšem vyloučit, že se někde skrývají ještě další neobjevené chodby.
Chýnovská jeskyně mnohá svá tajemství dlouho chránila a chrání je dodnes. Až v roce 1962 se například podařilo zjistit, kde vytékají na povrch její podzemní vody. Tzv. Rutická vyvěračka totiž leží 1,5 kilometru od jeskyně. V 80. a 90. letech minulého století byly také v Chýnovské jeskyni objeveny a prozkoumány dosud neznámé zatopené prostory. Přesto nejsou ani dnes v úplnosti známé všechny cesty zdejších podzemních vod. Známo není ani to, jestli skalník Rytíř před 142 lety skutečně našel v jeskyni své zatoulané kladivo. Asi to tehdy pro nikoho nebylo důležité, ale mně by to zajímalo.
Ono i malé tajemství je tajemství.

Frederik Velinský

Literatura:
Chýnovská jeskyně. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha. Informační leták.
http://www.volny.cz/jeskynechynov/

Pravidelná rubrika Kratochvilná vyprávění o tajemných místech se vysílá v rámci každého čtvrtého Planetária v měsíci.
Další texty, uveřejněné v této pravidelné rubrice najdete V ARCHIVU.

Na titulní stránku.