Chybovat jednou neznamená, že jsme odepsáni navždy. S chybou se dá pracovat, říká lékař Tomáš Šebek

Čtěte také

Nejtěžší mise lékaře bez hranic Tomáše Šebka

Dnešní osobností Šarmu je chirurg Tomáš Šebek, český účastník mezinárodních misí Lékařů bez hranic. Co mu v poslední době udělalo radost?
Musím především poděkovat posluchačům Českého rozhlasu, že mne nominovali do tak významné ankety Šarmantní osobnost roku, což mi udělalo radost. I když nevím přesně, čím jsem si to zasloužil. Jinak mi dělá čím dál tím více radosti čas, který strávím se svými dětmi.

Určitě vám dělá radost i vaše zatím poslední kniha s názvem Objektivní nález. Splnila ona nejtěžší mise, jak jste Objektivní nález nazval, svoje poslání?
Mám určitě radost, že se podařilo prodat desetitisíce výtisků této knihy. Nejsem ale pyšný na tohle číslo, ale líbí se mi, že ona knížka funguje jako katalyzátor k širší společenské diskusi na téma, že chybovat jednou neznamená, že jsme odepsáni navždy. S chybou se dá pracovat.

Čtěte také

Lékař bez hranic. S chirurgem Tomášem Šebkem nejen o misích v Afghánistánu, Africe nebo na Haiti

Vše začíná tam, kde si chybu přiznáme. A pak už následuje nekončící cesta naučit se s chybou žít. Pracovat s tím a stávat se lepšími. Ono to možná zní trošku naivně, ale myslím si, že je to něco, co v české společnosti chybí. Zamykáme se v našich nezdarech z obavy, že by to někdo nemusel pochopit. Nebo že za to přichází trest.

Já bych chtěl dát všem naději, že chybovat je lidské. A že nemusíte ustrnout nad tím, že jednu chybu budete opakovat celý život stále dokola. To většinou nikam příliš nevede.

Chtělo to také kus odvahy napsat tohle vše do knížky?
Chtělo to odvahu v tom smyslu, přiznat si, že nejsem vůbec dokonalý rodič ani partner a dokonce nejsem ani dokonalý lékař. Tedy pokud tomu říkáte odvaha, já v tomto byl pokornější a nazval bych to například slovem sebereflexe. Ale ještě je za tím spousta práce.

Čtěte také

Jsme vazaly socialistického zdravotnictví bez možnosti volby. A jeho dostupnost upadá, tvrdí Šebek

Ale tu bych rád vykonával společně s ostatními, protože si myslím, že ta má knížka se tak trochu strefila v uvozovkách do každé chalupy.

Co bylo impulsem k tomu, že jste se stal účastníkem mezinárodních misí Lékařů bez hranic?
Musím říci, že nejlepší věci, které se mi v životě staly, ať už to bylo setkání s mojí ženou nebo když se nám narodily naše čtyři děti, vše to bylo trochu řízením náhody. A podobné je to i se situací, když jsem v roce 2010 odjel na svoji první misi s Lékaři bez hranic.

Byla to šťastná náhoda, když tenkrát kolem mne Lékaři bez hranic prošli. Já jsem se k nim jen přidal a to je vlastně celé.

To vše a ještě mnohem víc v magazínu o životním stylu Šarm v sobotu po 18 a neděli po 11 hodině. Na setkání s vámi se těší Lada Klokočníková.