Chetité promluvili

Chetité vládli Malé Asii od 18. do 12. století př.n.l. a byli zdatnými soupeři, ale i spojenci egyptských faraonů. Trosky jejich hlavního města Chattuše u turecké obce Boghazköy byly plné hliněných tabulek s texty v klínovém písmu, které sice badatelé počátku 20. století už dovedli přečíst, ale jejichž obsahu nerozuměli. Byly totiž psané dávno zapomenutou chetitštinou. Bedřich Hrozný, rodák z Lysé nad Labem, napřel všechny síly na její rozluštění roku 1914. Tehdy byste ho asi nejsnáze našli v istanbulském muzeu, jak popisuje další a další kartičky řetězci záhadných slov z chetitských tabulek. Sestavoval je podle abecedy, pak podle koncovek. Dospěl k určitým poznatkům o časování sloves a skloňování podstatných jmen (jinak naprosto nesrozumitelných), k cíli však tato cesta nevedla. Zkusil to tedy jinak.
Chetité převzali klínopis od Babyloňanů a s ním i určité zvyklosti v zápisu. Některá ze slov byla i v chetitském textu psána starými sumerskými ideogramy, tedy v podstatě obrázky, jejichž význam byl Hroznému známý - například král, město, člověk apod. Nemohl však najít žádný záchytný bod v textu kolem těchto ideogramů. Až do léta roku 1915, kdy narazil na ideogram označující chléb. Za ním následoval v textu slovesný tvar ezateni, který Hroznému připomněl indoevropské tvary slovesa jíst (německy essen). Pak následovala druhá polovina věty, s tou první konstrukčně paralelní: vádar-ma ekuteni. Co by mohlo znamenat slovo vádar jiného, než vodu, uvažoval Bedřich Hrozný. Chleba se jí, voda se pije, rozluštil pak druhý slovesný tvar ve větě. Ta v překladu zněla Nyní chléb budete jíst, vodu pak budete pít. Geniální myšlenka spustila vodopád dalších. Nikoho před Hrozným nenapadlo, že chetitština není semitským, ale indoevropským jazykem. Nelze se proto divit, že trvalo ještě celých deset let, než mu odborníci uvěřili. A pak začali překládat.
Dodnes nejsou hotoví. Ve světových sbírkách se v současnosti nachází více než 100 tisíc textů zapsaných klínovým písmem, které používali pro zápis svého jazyka nejen Chetité, ale i mnohé další národy Předního Východu a Mezopotámie. Jen asi desetina těchto textů je přečtena, 90 procent všech textů na své čtenáře dosud čeká. Badatelů, kteří dnes vládnou složitostmi klínopisu i gramatických zápletek dávno mrtvých jazyků totiž není právě mnoho. V České republice ovládá klínové písmo asi dvacet orientalistů. Současným badatelům pomáhají moderní technologie, mnoho klínopisných tabulek lze najít v digitalizované podobě na internetu, existují elektronické databáze gramatických jevů a jazykových frází; Bedřich Hrozný by se asi divil. Jeho klínopisné tabulky, které přivezl ze svých vlastních výzkumů, jsou majetkem Karlovy univerzity. Digitalizované zatím nejsou. Ale třeba jednou budou.

Frederik Velinský

Zdroje:
Velinský, Frederik: Za tajemstvím starověkého písma. 21. století, č. 9/2004.
Na badatele čeká 100 000 nepřečtených klínopisných textů. (zpráva ČTK z 22. 11. 2005)

Pravidelná rubrika Napínavé bádání se vysílá obvykle v rámci každého druhého Planetária v měsíci.
Starší texty, uveřejněné v této pravidelné rubrice najdete V ARCHIVU PŘÍSPĚVKŮ.