Černé díry prozradí jejich blízké okolí

15. květen 2021

Zná je snad každý, kdo se aspoň trochu zajímá o vesmír. Neviditelné, velmi hmotné objekty „požírající“ vše, včetně světla, protože z jejich gravitačního chřtánu není úniku.

Zní to jako z pohádky o strašlivém draku, ale i když jsou vznik a existence černých děr stále obestřeny tajemstvím, víme – a pozorováním ověřené fyzikální zákony to jasně dokazují, že černé díry existují. Jen v naší Galaxii jich může být nespočetně mnoho.

Dvojice supermasivních černých děr (v představě výtvarníka)

Na gravitačních vlnách

Černé díry vznikají gravitačním zhroucením masivních a supermasivních hvězd – od nich se odvíjí i jejich hmotnost. Z Einsteinovy teorie relativity vyplývá, že černá díra deformuje prostoročas, budí kolem sebe silné gravitační pole a spolu s účinky na hmotné prostředí i na světlo, které ohýbá, prozrazuje svou existenci. A nejen to. Pozemský detektor LIGO ve Spojených státech v roce 2015 vůbec poprvé zachytil gravitační vlny. Vyvolala je a vědcům vyzradila srážka dvou černých děr. Astrofyzikové Weiss, Barish a Thorne dostali za tento objev Nobelovu cenu za rok 2017.

Černé díry existují v centrech prakticky všech galaxií, lze říci, že hrají nezastupitelnou roli v jejich stabilitě. Jsou to především černé díry s obrovskou hmotností od stovek tisíc až po několik miliard hmotností našeho Slunce.

Vědci zveřejnili první snímek černé díry

Klidní tuláci a neviditelní průvodci

Jiným typem jsou malé hvězdné černé díry – pozůstatky umírajících hvězd, jejichž hmota se smrštila do malého objemu. Skryté mezi hvězdnými systémy představují podle astronomů „klidné tuláky“, které prozradí až setkání s nějakou hvězdou. Končí obvykle jejím roztrháním a pohlcením – samozřejmě za příslušného „pyrotechnického“ efektu, tedy vzplanutí této hvězdy.

Černé díry ale nemusejí být jen záležitostí nám vzdáleného hlubokého vesmíru. Svědčí o tom objev jednoho takového objektu dá se říci skoro „za humny“. Nachází se v souhvězdí Dalekohledu, které lze pozorovat na jižní polokouli i pouhýma očima, ve vzdálenosti asi tisíc světelných let. Výzkum prokázal, že jedna z hvězd binárního – tedy dvojhvězdného systému, obíhá s periodou 40 dnů kolem neviditelného objektu, kterým nemůže být nic jiného než právě onen „klidný tulák“ – černá díra s hmotností nejméně čtyř Sluncí.

autoři: Miroslav Zimmer , frv
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.