Betlémy severních Čech
Jeden ze soustružených, barevně malovaných betlémů Jiřího Šafránka z Litvínova byl vystaven ve Vatikánu
Jiří Šafránek začal s betlémy až po šedesátce – chtěl potěšit vnoučata. S pestře malovanými soustruženými postavičkami mu přitom pomáhala vždy celá rodina.
Základní práce je na panu Šafránkovi, ostatní malují nebo lakují a shání vhodný materiál. Nejčastěji lípu, ale „nepohrdnou“ ani bezinkou. Tvoří v malebném hrázděném stavení na kraji Litvínova.
„Moje specializace jsou oči,“ popisuje dcera Jiřího Šafránka Pavlína Thumsová a usmívá se: „Do nich se nikomu nechce, je to těžká věc, aby ty figurky třeba nešilhaly – právě proto mám ráda figury z profilu, tam je oko jen jedno.“
Nejraději Jiří Šafránek vypráví o betlému, který byl v roce 2024 vybrán k vystavení ve Vatikánu. Teď už je ale opět v pořádku z cest doma – v muzeu betlémů v Třebechovicích.
Z různých druhů dřeva je v něm vysoustružená v něm svatá rodina, v betlémské jeskyňce je i volek a oslík. Jsou tam tři králové a další lidé s dary – holčička nese Ježíškovi krajáč mléka, další nesou kočku nebo vánočku, dále je tam babička s dědečkem v podobě manželů Šafránkových, nechybí hajný a rybář.
Barevně malované soustružené betlémy rodiny Šafránkových doputovaly i do rumunského Banátu, do Německa a dokonce až na Aljašku. Prohlédnout si je můžete v chomutovském, mosteckém i žateckém muzeu.
Poslechněte si vyprávění Jiřího Šafránka – třeba i o tom, jak se o jeho dřevěné houpací prase popraly zákaznice na trhu v Německu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
