Besídka na návštěvě
S vyčerpávajícím zážitkem se nám svěřila paní Helena Staňková z Ústí nad Labem: „V sobotu jsme šli s přítelem na návštěvu k jeho kolegovi z práce, kam jsme byli už dlouho zváni. Návštěva byla docela fajn, ale naši hostitelé na začátku přivedli své čtyřleté děti, aby nám odříkaly snad všechny básničky, které znají. A u písniček to bylo to samé. Museli jsme tleskat, abychom neurazili, ale bylo to dlouhé a trochu nepříjemné. Měli jsme v polovině asi říci „dost“, ale báli jsme se, že hostitele urazíme...“
Milan Knotek, znalec etikety: „Rozumím tomu dotazu, mě se to stalo taky asi dvakrát, a pokaždé jsem vydržel, trpělivost přinesla růže, besídka skončila a já dostal panáka. Někteří lidé, bohužel, považují základní dovednosti svých dětí za natolik výjimečné, že jimi opravdu obtěžují své okolí, přitom se většinou jedná o běžnou věc. Paní Staňkovou uklidním, zachovali jste se v souladu se všemi psanými i nepsanými pravidly.“
Alena Perková, moderátorka: „Existují nějaké tipy a triky, jak hostitelům v tomto případě naznačit, že už děti nemusí ve vystoupení pokračovat, protože jsme si jejich geniality vědomi?“
Milan Knotek, znalec etikety: „Já si vzpomínám na jednu svoji kamarádku, která to chtěla hostitelům jemně naznačit a řekla, že jí strašně bolí hlava a požádala o prášek. Hostitelka okřikla děti, že už nemají zpívat, protože tetu z nich rozbolela hlava a děti začaly plakat. Tak takhle prosím rozhodně ne. Já to jednou vyřešil asi po deseti minutách tím, že jsem řekl: „Děkuji děti, a teď vám zarecituji a zazpívám já“. Vybral jsem si svou oblíbenou Svatební košili od krále hororu K. J. Erbena „Vstávej umrlče nahoru, odstrč mi tam tu závoru…“ a maminka, mimochodem moje dobrá kamarádka, děti hned odvedla, abych nenarušil jejich zdravý vývoj.“
Alena Perková, moderátorka: „To je sice docela vtipné, ale kdybyste měl najít nějaký jemnější způsob, jak naznačit…“
Milan Knotek, znalec etikety: „No, je to složité… Abychom se to pokusili ukončit, zatleskáme a řekneme dětem, že jsou moc šikovné a že jim moc děkujeme. To by měl být pro rodiče srozumitelný náznak. Když to nepochopí, vyslechneme si asi ještě písničku nebo básničku a pak nám nezbývá nic jiného, než děti opět pochválit a zeptat se, jestli umí taky kreslit. Ony samozřejmě řeknou že ano a v tu chvíli je vyzveme, aby nám něco namalovaly. Děti okamžitě odejdou do pokojíčku čmárat. Závěr by mohl znít asi takto: buďme trpěliví, nechtějme dětskou produkci brzy ukončit a naštvat hostitele, většina rodičů je normálních a nenechají nás v tom moc dlouho.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
![ze_světa_lesních_samot.jpg ze_světa_lesních_samot.jpg](https://sever.rozhlas.cz/sites/default/files/styles/cro_3x2_mobile/public/images/30211a0c09767f56cedafa33e6481497.jpg?itok=KWqo-X-T)
![](https://sever.rozhlas.cz/sites/default/files/styles/cro_1x1_mobile/public/images/b71c5d2b93b9741c57997922a6ba086a.jpg?itok=pJjrY4Ii)
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.