Barack Obama, favorit demokratických primárek
Po takzvaném volebním superúterý bylo téměř vše jasné v táboře amerických republikánů. Ti 5. února s převahou podpořili Johna McCaina a dovedli ho na samý práh prezidentské nominace. Mezi demokraty ale souboj zůstával naprosto vyrovnaný.
Barack Obama si na své konto připsal vítězství ve více státech, Hillary Clintonová získala větší počet delegátů.
Jestliže po superúterý by musel demokratický souboj rozhodovat fotofiniš, nyní to už neplatí. Do čela se propracoval Barack Obama a vede minimálně o jednu koňskou délku. V sobotu, v neděli a v úterý totiž demokraté absolvovali celkem 8 hlasování a ve všech zvítězil právě senátor ze státu Illinois. Vůbec poprvé tak můžeme tvrdit: favoritem na demokratickou prezidentskou nominaci je Barack Obama; svou konkurentku nyní mírně předstihl i v počtu získaných delegátů.
Volební štáb bývalé první dámy zdůrazňuje, že při posledních volbách hrálo Obamovi vše do karet. Některé primárky se uskutečnily formou volebních shromáždění, jiné se konaly ve státech s výrazným podílem černošské populace. Tyto výsledky, tvrdí Clintonová, vlastně nic neznamenají. Skutečně důležitý den podle ní nastane až 4. března, kdy bude mezi jinými volit Texas a Ohio.
Newyorská senátorka má v lecčems pravdu. Poslední zápasy se skutečně odehrály na hřišti, které vyhovovalo jejímu soupeři. Analytici proto počítali s Obamovým vítězstvím ve všech osmi posledních volebních kláních. Zarážející je ale způsob, jakým Obama triumfoval. Jestliže se očekávalo, že Clintonová bude klást odpor minimálně ve státu Virginia, byly podobné úvahy dnes nad ránem našeho času postaveny na hlavu. Obama zde zvítězil zhruba o 30 procent hlasů, přičemž rozdíl mezi oběma kandidáty v oblasti hlavního města Washingtonu dosáhl dokonce padesáti procent. Připočteme-li k tomu asi 20 procentní Obamovu výhru v Marylandu, můžeme bez obav prohlásit, že Clintonová včera utrpěla těžké K.O. Nemohla se totiž spolehnout ani na osvědčenou základnu své podpory, tedy na ženy.
To vše ale v žádném případě neznamená, že by o vítězi demokratických primárek bylo více méně jasno. Jak už bylo řečeno, favoritem je nyní Obama, ale jeho výhoda nemusí být rozhodující. Také po primárkách v Iowě 3. ledna byl Obama mnoha komentátory ověnčován vavříny vítězství, aby mu Hillary vzápětí vrátila úder v New Hampshire. Clintonová prostě stále zůstává velice silnou kandidátkou a její strategie by za určitých podmínek mohla zafungovat. Po superúterý bylo senátorčiným plánem přečkat následující klání a soustředit se na Texas a Ohio. Prvně jmenovaný stát má velký podíl hispánské populace, v tom druhém zase žije řada manuálně pracujících demokratických sympatizantů. Obě kategorie až dosud dominantně hlasovali pro Clintonovou a pokud by se 4. března situace opakovala, Hillary v Texasu a Ohiu pravděpodobně zvítězí. Jedná se přitom o velké státy, které na demokratický nominační kongres vyšlou 228, respektive 161 delegátů. To je výrazně více, než bylo ve hře v každém z osmi posledních soubojů, v nichž tak uspěl Obama.
Clintonová tedy spoléhá na začátek března a její naděje vůbec nemusejí být liché. Ve dvou jmenovaných státech vede masivní televizní kampaň, což je velký rozdíl oproti kláním z konce minulého a začátku tohoto týdne. Tady byl díky své finanční převaze výrazně viditelnější Obama.
Jak už ale bylo řečeno, překvapivě velký rozsah porážky, kterou Clintonová nyní utrpěla, v její strategii přece jen způsobil určité trhliny. Příznivý vítr teď Obamovi plachty napíná na maximum a to ho staví do pozice nevyhnutelného kandidáta, tedy do role, kterou tolik měsíců okupovala Clintonová. Při poslechu senátorčiny rétoriky se navíc na mysl krade jedno jméno: Rudolph Giuliani. Také bývalý starosta New Yorku doufal, že může vynechat několik úvodních klání a vše vsadit až na primárky ve státě Florida. Jenže počáteční souboje upřely světla mediálních reflektorů na úplně jiné kandidáty a Giuliani se už z pasivity nevymanil. Totéž se může stát Clintonové, když doufá, že 19. února přečká primárky ve Wisconsinu a na Havaji a její chvíle přijde až za 20 dní, tedy 4. března. Prostě, Hillary nyní čelí vážným problémům, ale dostat se z nich bezesporu může.
Pohlédněme také k republikánům. Ti mají situaci s nominací mnohem jednodušší - už ji má jistou John McCain, což potvrdil i během posledních primárek a volebních shromáždění. V souboji ještě zůstávají Mike Huckabee a Ron Paul, ale z jejich strany se jedná už jen o čistě formální reklamní kampaň. Jak víme, McCain nyní musí získat alespoň mozky konzervativních republikánů, když už mu jsou jejich srdce uzavřena. Republikánská stranická báze ale nemá příliš na výběr a bylo by velmi podivné, kdyby McCaina nakonec plně nepodpořila. Arizonský senátor je totiž jediným republikánským politikem, který může demokratickému protivníkovi plnohodnotně čelit.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.