Babylon: Jak ležel Čertův kámen?

24. srpen 2008

Délka čtyři metry, výška jeden a půl, váha čtyřicet tun. To jsou parametry kamene, se kterým se u Babylonu na Domažlicku potýkal inženýr Pavel Pavel. Není to obyčejný balvan. Kdysi se prý hýbal. A navíc - měl ho v rukou čert.

Čertovská pověst o obrovském "viklavém" kameni na příkré stráni u Babylonu má hluboké kořeny. Vždyť ji zaznamenal už Bohuslav Balbín ve svých Rozmanitostech z historie království Českého ve druhé polovině 17. století. A jistě bude starší.
Balbín sám kámen u obce Babylon neviděl, pouze mu o něm vyprávěli. Byly to vlastně kameny dva. "Jeden leží na druhém na ten způsob, jako v mlýnech dva kameny mlýnské se skládají, aby zrna obilná v mouku rozemlely a rozetřely," píše Balbín doslova. "Spodní je nehybný a kuželovitý, druhý, hořejší, je hybný a můžeš jej rukou poháněti a způsobiti, aby se točil. Pro tento pohyb a podobnost s mlýnskými kameny lid obecný všelijaké pověsti o těchto dvou kamenech povídá, nazývá je namnoze Čertový Mlejn, a věří pošetile a hloupě, že si tu čert mouku mele." Bohuslav Balbín k tomu ještě dodává, že se mu příliš nechce věřit tomu, že by viklan v jeho poloze udržovala pouhá rovnováha; jistě prý jsou oba kameny spojeny nějakým čepem. Pokud by to tak nebylo, "již dávno nahnut a shozen býti mohl, kdyby jej nějaký statný muž násilně zatlačil, neboť by tak rovnováhu ztratil."
Na počátku 20. století se v okolí Babylonu po dalších pověstech vyptával Ivan František Kitzberger. Kromě stále živého vyprávění o "čertově mlýnu" mu místní také prozradili, že čert na kameni kdysi odpočíval. Rozvaloval se prý s roztaženýma rukama i nohama, až po něm zůstaly prohlubeniny; dokonce prý i otisk kopyta.
Kameni se stala osudná skutečnost, že poblíž něj probíhá železniční trať. Když se v šedesátých letech 19. století stavěla, dělníci, prý původem z Itálie, patrně z nedostatku jiné zábavy horním kamenem kývali tak mocně, až jej vyvrátili z lůžka. Od té doby se Čertův kámen u Babylonu nehýbe. "Dal by se však lehce do původní polohy vpraviti," podotýká nadmíru optimisticky roku 1904 v časopise Český lid již zmíněný Ivan František Kitzberger. Na to ale musel vyrůst specialista - takový je v Čechách jen jeden, Pavel Pavel. Nejen, že rozchodil sochy na Velikonočním ostrově, ale narovnal také spadlé viklany u Bud a v Kadově. 19. července letošního roku hnul i Čertovým kamenem u Babylonu. Zatím jen cvičně, o nějakých deset centimetrů. Do původní polohy by ho chtěl usadit za rok, až zjistí, jaká vlastně ta původní poloha byla. Zatím se totiž nepodařilo najít žádnou kresbu nebo fotografii nepoškozené kamenné sestavy. Nenajde-li se, bude muset poradit geolog. Nemáte ji třeba vy?

Prameny:
Ivan František Kitzberger: Čertův Kámen u Domažlic. Český lid XIII., Praha 1904, s. 148-9
Zpráva ČTK ze dne 19. 7. 2008

Pravidelná rubrika Kratochvilná vyprávění o tajemných místech se vysílá v rámci každého druhého Planetária v měsíci.

autor: frv
Spustit audio

    mujRozhlas

    –  audiosvět Českého rozhlasu na jednom místě

    Nejposlouchanější

    Více z pořadu

    E-shop Českého rozhlasu

    Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

    Karin Lednická, spisovatelka

    kostel_2100x1400.jpg

    Šikmý kostel 3

    Koupit

    Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.