Augustin Schránil

Prý už ve čtyřech letech se zajímal, jakou hudbu hraje v kostele na kůru na housličky pan řídící – a když začal chodit do školy, hudební talent rozpoznali i učitelé. První housličky dostal od rodičů až po mnoha prosbách. A pak hrál všude – nejčastěji prý na pastvě, když vyváděl dvě krávy ze chléva na louku za vsí.

Na studia konzervatoře ale doma nebyly peníze a tak mladý houslista se dal dobrovolně zapsat k vojenské kapele legendárních plzeňských pětatřicátníků. V prestižním orchestru se velmi dobře uvedl a tak když se po letech uvolnilo místo kapelníka v bosenském Gorazdu, byl tam převelen, aby kapelnictví hudby tamního praporu převzal.

Když si odsloužil vojnu, vrátil se do rodné obce. Vedl místní kapelu, doprovázel všechny plesy a bály a brzy si jeho bandu začali zvát i pořadatelé akcí z okolí. Práci našel v místním cukrovaru. Vzhledem k mimořádně kladnému ohlasu na jeho vystoupení se nabídky jen hrnuly.

Doprovázel sokolská cvičení, žádali si jej pořadatelé divadelních vystoupení. Aby si vychoval dostatek muzikantů, založil Schránil v Lenešicích vlastní hudební školu, kde vyučoval denně po práci – od pěti do osmi večer. Tiskem dokonce vydal učebnici s nejjednoduššími skladbami.

A protože nikdy nezapomněl na to, z jakých poměrů vyšel, na provozování hudební školy nezbohatl – vždyť měsíční školné tam bylo sedm korun. Za léta existence prošlo lenešickou hudebnou na sedm set dětí, z nichž mnohé úspěšně absolvovaly konzervatoř. Přišla ale první světová válka a otec tří dětí musel na vojnu.

Krátce po příchodu na frontu byl střelen do nohy, léčil se ve Vídni a následně byl odeslán do civilu. Štěstí v neštěstí. S hudbou prožil celé meziválečné období a jeho optimistické melodie se hrály i v letech druhé světové války. To už byl Schránil členem Svazu skladatelů a jeho skladby pronikly i do vysílání rozhlasu, kde se občas objevovaly ještě na konci padesátých let. Český muzikant Augustin Schránil zemřel v únoru roku 1953.