Archeoastronomie a spol.

Zajímavé informace o historii, dávných rituálech i archeoastronomii (dříve se jí říkalo též paleoastronomie), podané přitažlivou a srozumitelnou formou bez zbytečných senzací, nabízejí dvě stálé expozice, o nichž možná nevíte. Už několik let jsou k vidění v Muzeu Mladoboleslavska, v budově tzv. Templu v Mladé Boleslavi, a také v pobočce téhož muzea na zámku v Benátkách nad Jizerou. Jedním z autorů zmíněných expozic je archeolog mladoboleslavského muzea Jiří Waldhauser, kterého jsme se vydali vyzpovídat. Jak řekl v úvodu rozhovoru, výstava v mladoboleslavském Templu potěší nejen příznivce tajemné historie, ale i milovníky sportu. Proč?

Waldhauser: "Poněvadž je tam snad jediná výstava oštěpů na světě, od neandrtálce po Jana Železného. Najdete tam bronzové hroty oštěpů, železné oštěpy Keltů, dokonce zdobené tausováním mosazí, hroty z oštěpů Germánů. No a každý si může zaházet na makety tehdejší lovné zvěře Pojizeří, to je na Parkánu před Templem, kde dostane příslušnou napodobeninu oštěpu. Jelen, zajíc, kanec, medvěd mají v místě srdce otvor a každý může házet libovolnou zbraní z libovolné doby. Já sám osobně se sázím při hodu keltským oštěpem, že jelenovi dávám za parohy stokorunu a který kolega z deseti metrů trefí jelena tak, že oštěp projede dírou, s tím bych měl onu stokorunu prohrát. Musím říct, že jsem ji dodnes neprohrál."

Ale teď vážně. V mladoboleslavském Templu nejsou jen oštěpy...

Waldhauser: "Další součástí expozice je napodobenina jeskyně, která se nachází v báječném malebném údolí Plakánku v Českém ráji. Ta jeskyně byla nějakým způsobem aktivizována Kelty ve druhém nebo prvním století před letopočtem. Náhodně jsme při výzkumu té jeskyně přišli na jev, že v den rovnodennosti kolem 18:43 osvětlí paprsek zapadajícího slunce velký kámen, který byl skryt na vrstvě uhlíků z jedle bělokoré. Pokud tento jev znali Keltové, dal se podle něj pěkně stanovovat čas. Ovšem možnosti archeologů ještě nejsou takové, aby mohli prohlásit tuto jeskyni funkcí za časoměrnou, aby šlo dát na to razítko. Podobné jevy byly ale pozorovány i v dalších jeskyních."

Dokonce jsou autoři, kteří té jeskyni přezdívají "český Newgrange"... Jak moc je to přirovnání trefné?

Waldhauser: "Sedí to - jenom s tím, že otvor v jeskyni je přírodní, zatímco na irské lokalitě je umělý. Nicméně já bych řekl, že při pozorném sledování podobných situací bude mít každý kraj své 'Newgrange'."

V té jeskyni ale nejde jenom o světlo. Četl jsem i o dalších efektech, třeba zvukových nebo nějakém anomálním proudění vzduchu.

Waldhauser: "Opět těžko říct, zda jsou to náhody nebo ne. Například na druhé straně od jeskyně vede stezka, kterou chodí početní turisté z Kosti nebo na Kost a tam je v podstatě v krátkém úseku asi deseti metrů slyšet hovory v jeskyni, a poté je není slyšet vůbec. Je to taková zajímavá akustická ozvěna. V okolí jeskyně jsou takové vířivé prameny, jakési islandské minigejzíry. Jsou tam studánky, ve kterých tlakem vody víří kotouče bílého písku. No a to taky není náhoda - jedna z těch známých studánek je Roubenka. Tam napsal Šrámek svou přepěknou báseň 'Och, Roubenka, kde to jméno je? Máme my v Plakánku studánku, Roubenka se jmenuje'."

Takových "posvátných" lokalit v Českém ráji je, pokud vím, víc. Můžete uvést ještě nějakou další?

Waldhauser: "No, třeba samy Trosky. Jak geolog Václav Cílek říkal, je to obrovský kamenný chrám se dvěma věžemi. Ten areál nedávno poskytl, a je to výzkum turnovského kolegy Jana Prostředníka, bezpečné doklady aktivit Keltů přímo nahoře na Troskách. Rozhodně to nemohla být žádná pevnost. Já sám si myslím, že to nejsou náhodné důvody. Kdyby bývalo na Troskách nenapadlo Čeňka z Vartenberka postavit kamenný hrad, měli bychom situaci neporušenou. Ta stavba hradu v podstatě všechno zničila, takže tam máme sto třináct kusů hmotné kultury, ale na ty Trosky chodili už předtím lidé doby bronzové a podle kamenného mlatu nebo něčeho podobného snad i mladší doby kamenné. Opět je těžké říct, co tam dělali. Keltové věřili, že o svátku samainu je možno navazovat styk se zemřelými, s nebem a s něčím nahoře, no a široko daleko je do nebe nejblíž právě z Trosek, aspoň tedy v mé obrazotvornosti."

Samain, o kterém se zmínil Jiří Waldhauser, byl svátkem keltského nového roku. Slavil se na začátku listopadu, kdy se dobytek vracel z pastvin a chystal na zimu. Známý archeolog Jan Filip ve své knize o keltské civilizaci píše, že v předvečer samainu se uvolňovaly magické síly a z jeskyň a kopců vycházela magická vojska. Křesťanská tradice překryla pohanský svátek slavností Všech svatých a někde i Vzpomínkou na všechny věrné zemřelé, lidově Dušičkami.
Předpokládá se, že nejen Keltové, ale všichni naši předkové do počátku středověku sledovali se zaujetím pohyby nebeských těles, zejména Slunce, a podle nich řídili svůj kalendář obřadů a svátků. Právě touto problematikou se zabývá archeoastronomie. Zajímavá výstava na toto téma je instalována v prostorách zámku v Benátkách nad Jizerou; této výstavy se týká další část našeho povídání s Jiřím Waldhauserem.

Ne všechny archeoastronomické vývody a hypotézy jsou přijímány s nadšením celou badatelskou obcí. Je možné setkat se i s názorem, že naši předkové nepotřebovali sledovat tak detailně průběh roku a určovat slunovraty nebo rovnodennosti, jak si dnes občas myslíme...

...tedy aby měly nějakou vypovídací hodnotu.
Kniha, do níž Zdeněk Ministr shrnul své archeoastronomické bádání má titul Géniové dávnověku. Vyšla v loňském roce a my jsme o ní dokonce v našem pořadu referovali. Druhou zajímavou publikací na toto téma, která je k dispozici v češtině, jsou Schody ke hvězdám amerického astronoma a antropologa Anthonyho Aveniho. Postačí-li vám navštívit výstavu, pak vězte, že ta v mladoboleslavském Templu je otevřena každý den po celý rok. Muzeum v Benátkách nad Jizerou už se bohužel uložilo k zimnímu spánku - otevřou zase na jaře, v květnu. O obou expozicích jsme si povídali s archeologem Muzea Mladoboleslavska Jiřím Waldhauserem, který působí i na univerzitě v Hradci Králové. Snad vás naše povídání zaujalo.

Vysíláno v Planetáriu č. 45/2008, 9. - 14. listopadu.
Přepis: NEWTON Media, a.s.
Kompletní rozhovor si poslechněte ZDE (15:03).