Antonín Dvořák

Jeho mládí dětství a mládí je spjato s krajinou pod Řípem - v Nelahozevsi se narodil a pobýval také ve Zlonicích. Přímo se severními Čechami se dostal do kontaktu už jako jinoch - otec totiž Antona, jak mu doma říkali, poslal na handl do České Kamenice, aby se oblomil v němčině - to bylo v roce 1856 a skoro celý rok tedy mladý Dvořák bydlel v Ohmově mlýně. Našel si i přítele - Františka Böhma a našel i učitele v oboru hudby, regenschoriho Franze Hanckeho. Doporučení si nesl už od zlonického kantora a v Kamenici se učil hře na varhany.
Další roky života strávil v Praze, vycestoval i do Nového světa, jak se říkalo Americe a to byla mimořádné zajímavá doba, z které Dvořák vytěžil mnoho a svým dílem významně obohatil světovou hudební literaturau, i když my u něj stále slyšíme ten nezaměnitelný český nápěv. Mimochodem - před svou první cestou do Ameriky uspořádal Antonín Dvořák na tehdejší dobu velké turné a koncertoval i v Lounech a v Roudnici nad Labem.
Ale pobytem v České Kamenici ani koncerty ještě Dvořákův kontakt se severem nekončí, seznámil se s Aloisem Göblem, který působil jako tajemník u Rohanů na Sychrově . Přátelství pečetili trvalou korespondencí a Antonín Dvořák i s rodinou pak několikrát na Sychrov zajel k delším pobytům, bylo to zejména na přelomu let sedmdesátých a osmdesátých. Sychrov si tohoto návštěvníka podnes velmi váží.
A nemohu vynechat další kontakt se severními Čechami, Dvořákovy cesty do světa zhusta začínaly na železnici od Prahy k Děčínu a Dvořák miloval nejen železnou dráhu, ale taky českou krajinu, která se rozprostírala okolo trati a rád ji pozoroval. V pozdním věku pak znovu rád vzhlížel k památné české hoře, k Řípu - příležitostí k tomu měl poměrně dost, protože podstatná část rodiny byla roztroušena v dolním Povltaví a Antonín Dvořák tam často zajížděl. Ale i kdyby nikdy na území severních Čech nevkročil a nemohli bychom si tak domýšlet, že jedním z jeho inspiračních zdrojů byla i krajina severočeská, Dvořákova hudba v nás stále bude rozeznívat tóny domova.