Angelo Zeyer

Obě ta zmíněná města hrála v životě Angela Zeyera velkou roli, ať už byla rodištěm nebo ne. V Roudnici prožil podstatnou část mládí, jeho maminka byla totiž sestrou významného roudnického mecenáše umění Augusta Švagrovského a v Praze jeho talent rozvinula studia na malířské akademii pod vedením Mistra Václava Brožíka. A stejně jako jiní neopomenu uvést, že jeho strýcem z otcovy strany byl známý básník a spisovatel Julius Zeyer. Své místo v českém kulturním panteonu si ovšem Angelo vydobyl vlastní prací - zejména jeho akvarely okouzlovaly mistrným vyjádřením krajinné poezie. A krajina ho vskutku inspirovala, lákala - často a rád cestoval, pobýval například ve známých Kameničkách na Českomoravské vrchovině u přítele Antonína Slavíčka, zobrazil některá místa kolem šumavské Lenory a Vimperka, učarovala mu obora v Sedlicích, miloval Český ráj i Slovensko a samozřejmě se vracel na Roudnicko - například v roce 1930 namaloval rozměrnou vedutu pro tamní spořitelnu. Procestoval i Evropu - odkud také vytěžil soubor akvarelových pohledů, které později vystavoval v Krasoumné jednotě i ve Spolku výtvarných umělců Mánes. Zlákala ho i severní Afrika. Během první světové války musel narukovat a s rakouskými vojsky putoval po Haliči a později po Itálii, kde se mu povedlo přeběhnout a působil pak jako ordonanční důstojník u generála Grazianiho. Pod dojmem otřesných zkušeností z italských legií pak inicioval zbudování Pantheonu československých legií. Ve své době vynikl také jako knižní ilustrátor, ale k tomu se váže nepříliš slavná historka - od nakladatele Kočího získal smlouvu na ilustrace respektive obálky k soubornému vydání díla Julesa Verna. Už v průběhu práce přišel za nakladatelem a údajně kvůli blížící se svatbě požádal o fiktivní smlouvu, která by mu za tyto obrázky zaručovala pravidelný měsíční příjem 3000 korun. Kočí, ač nebyl zrovna zdatný obchodník, nechal do smlouvy vtělit dodatek o právu odmítnout kresby, nebudou-li kvalitní. A protože Zeyer po svatbě opět vycestoval do světa a posílal kresby darebně odbyté, Kočí svého práva využil. Došlo i na soud. Ten ovšem dal za pravdu nakladateli Kočímu, který se tak se Zeyerem nadobro rozešel. To ale nic nemění na skutečnosti, že Angelo Zeyer přispěl k vývoji českého výtvarného umění, že stojí za to i dnes pořádat výstavy jeho obrazů - zatím poslední byla v roce 1999 ve Vodňanech a že stojí za to propátrat i aukční síně, kde se občas nějaký Zeyerův akvarel vynoří.