Amatéři ve vesmíru

Jejich současným hlavním cílem je dostat se na práh kosmického prostoru; to znamená do výšek nad 90 či 100 km nad Zemí. Pokud by té stokilometrové výšky dosáhli s minimálně tříčlennou posádkou na palubě a následovalo by bezpečné přistání a pokud by to celé dokázali v průběhu dalších dvou týdnů ještě jednou bez nehody zopakovat, aniž by na raketě cokoliv měnili, získali by takoví konstruktéři cenu, zvanou X-prize. A ta není právě malá - deset milionů dolarů. A tak není divu, že zájem konstruktérů tady je. I když svou roli v tomto případě jistě hraje i sebevědomá touha trumfnout raketové velmoci a ukázat jim, že to jde i v malém. Někteří kosmičtí nadšenci se dokonce od X-prize distancují. Nehodlají hazardovat s lidskými životy, dokud se nepodaří dostat do kosmu alespoň jednu amatérskou bezpilotní raketu. Ani to se zatím nikomu nepodařilo.
Zdá se však, že přinejmenším dvě skupiny, jedna v USA a jedna ve Velké Británii jsou dostatečně vytrvalé k tomu, aby nakonec podobného úspěchu dosáhly. Především je tady americká skupina CSXT (Civilian Space eXploration Team), která pracuje v těchto dnech velmi usilovně na startu rakety Primera Spaceshot 2002. Cílem této rakety, která má délku asi 5 metrů a hmotnost kolem 250 kg je dosáhnout výšky cirka 110 nebo 115 km. Což už výrazně přesahuje limit pro naši definici kosmického prostoru (a také pro udělení X-prize). Už se o to pokoušeli několikrát, naposledy v roce 2000. Tehdy byl let neúspěšný, protože došlo k porušení stabilizátorů. Třiašedesátiletý Ky Michaelson, šéf CSXT tvrdí, že tentokrát budou určitě úspěšní. On sám je držitelem mnoha nejrůznějších podivných i méně podivných rekordů a doufá, že let do vesmíru bude jedním z dalších.
Populární postavou je britský nadšenec Steve Bennett, jehož raketa vlastní konstrukce Thunderbird se zatím nedostala výše než do 1800 metrů, pochopitelně bez posádky. Členové kanadské skupiny Cannadian Arrow zase staví repliku německé historické rakety V-2. Zatím však nedošli dál, než do fáze vystavování nefunkčního modelu v měřítku 1:1. Mnohem vážněji vypadají pokusy na využití balonů, které by vynesly raketu do stratosféry, odkud by pak mohla pokračovat vlastními silami. Projekt americké skupiny HAL5 dokonce podporuje NASA.
Je tedy zřejmé, že vedle profesionálního vstupu do kosmického prostoru je tady i dost prostoru pro amatérské skupiny. I jejich práce ovšem musí být na profesionální úrovni.

Marcel Grün, Frederik Velinský