Alois Funk, zapomenutá oběť nacismu

Snad nejvýstižněji to shrnul americký historik John Lukacs: „Mohl říci a udělat více. Mohl jednat jiným způsobem. Ale posuzovat člověka podle toho, co neřekl nebo neudělal, je obtížný úkol, pokud jde o nalezení pravdy.“ Zůstává-li dodnes úloha papeže Pia XII. v letech druhé světové války námětem k debatám, pak to, co dělali někteří jednotlivé kněží, je nezpochybnitelné. A mluvit by se o tom mělo i proto, že například válečné oběti z řad německých katolických kněží jsou téměř neznámé. Pater Bedřich Hoffmann, vězněný v koncentračním táboře v Dachau, sestavil seznam kněží, kteří prošli různými nacistickými lágry – a jeho výsledné dílo mělo tři sta stran.

Zalistujete-li tímto seznamem, objevíte řadu jmen s vazbou k našemu regionu. Jedno si dnes připomeňme. Právě dnes totiž uplynulo 97 let od narození Aloise Funka. Na svět přišel v Lubenci na Podbořansku a vystudoval teologii. Jako mladý římskokatolický kaplan nastoupil roku 1939 do Lubů u Chebu a roku 1940 byl přeložen na faru do Stříbra. Alois Funk byl odpůrcem ideologie nacionálního socialismu, čímž se nikdy netajil. Jeho odvážné postoje ho ale přivedly do žaláře – zatčen byl přímo na faře ve Stříbře a patnáct měsíců vězněn. Následkem tvrdých podmínek ve vězení u něj propukla těžká tuberkulóza. Bez naděje na vyléčení byl z vězení propuštěn a vrátil se k rodičům do Lubence. Zemřel tam tři týdny po svých 28. narozeninách, symbolicky na Boží hod vánoční, 25. prosince 1942..