Aby se děti nebály hasičů a aby věděly, jak se při požáru chovat, je tu program Hasík
„Když se opravdu stane, že budete potřebovat pomoc od hasičů nebo od policie, pak jsou takové tři základní věci, které byste měli říct, když jim budete volat. Víte, které to jsou?“ „Dobrý den!“ Tak tohle je jen jeden z mnoha úsměvných momentů, ke kterým dojde, když za dětmi do školy přijdou hasiči.
Děti se učí, ale tentokrát trochu jinak. Nesedí v lavicích, ale na koberci, nemusí se hlásit, ale v odpovědích se překřikují. Nejde také o hodinu matematiky nebo češtiny, ale o požární ochranu. A vyučující není paní učitelka, ale hasič. Totiž hasiči. Přišli do třídy dva.
Jak vysvětlila preventistka HZS Iva Karafiátová, hasiči na místě nevymýšlejí, co dětem říct a na co je připravit: „Instruktoři jsou velmi pečlivě vycvičeni, aby uměli s dětmi komunikovat a měli základy pedagogiky.“
Oba hasiči jsou speciálně proškolení a s dětmi spolupracují v rámci odzkoušeného programu Hasík. Tenhle vzdělávací program je ušitý na míru dětem různého věku a předkládá jim důležité znalosti a informace z požární ochrany zábavně a hravě.
„Hasíku! Hasíku!“ volají děti, a hasiči přináší do třídy malého dráčka Hasíka. Ten pomáhá hasičům navázat s dětmi kontakt. Konkrétně v téhle třídě ústecké základní školy, v ulici Karla IV., by to ale šlo i bez dráčka. Děti jsou živé, natěšené, na hasiče reagují přátelsky a vstřícně.
„Hasič, když mu vyhlásí poplach, má 2 minuty na to, aby doběhl k autu a oblékl se. Pak už musí vyjet k zásahu,“ vysvětluje dětem jeden z dvojice hasičů, Jan Dvořák. Děti uznávají, že tak rychle se z domova do školy určitě nevypraví. A to považte, hasič musí být do dvou minut připravený, ať je ráno nebo noc, ať jí, sprchuje se, nebo je třeba na záchodě.
Víte, jaké nosí hasiči boty?
Děti Honzovi radí, co si obléct: kalhoty, helmu, rukavice, dýchací přístroj… Přitom by ale klidně nechaly jít hasiče do akce naboso! Přitom hasičské boty jsou docela zajímavý kousek ‒ jsou samozřejmě nehořlavé a kromě toho mají kovovou nejen špičku, ale i podrážku. Proč?
Když hoří dřevěná střecha spojená hřebíky, tak hřebíky popadají na zem. Kovová podrážka ochrání nohu hasiče před propíchnutím, hřebík se jen ohne. I když boty mají tkaničky, aby dobře seděly na noze, zapínají se kvůli rychlosti na zip.
Obléct se do zásahového obleku není jen tak. Nejde jen o rychlost oblékání, ale také o funkčnost. Takže například pod helmu patří ještě kukla, která chrání vlasy a krk, a rukavice patří na ruce až jako poslední!
Pro děti je důležité vidět, jak hasiči vypadají „v plné polní“ a co a jak funguje. Helma totiž svítí, od štítu se odráží žár a není tak vidět do očí, kyslíkový přístroj na zádech, místo rukou masivní rukavice… Splést si zasahujícího hasiče s mimozemšťanem není zas tak nemožné. Obzvlášť, když hasiči, který má nasazenou dýchací masku, je docela špatně rozumět. Vystrašené dítě by se mohlo před neznámým zjevením schovávat nebo se bránit,a to by jeho záchraně v krizové situaci rozhodně nepomohlo.
Když čekáte na hasiče, volejte pomoc!
„Když budete čekat na hasiče, volejte nahlas, aby vás slyšeli,“ říká hasič Honza. „Jedna, pět, nula...“ snaží se napovědět aktivní holčička. „Jasně, to jo, když budete volat telefonní číslo. Ale když budete čekat na záchranu, budete volat POMOC! TADY… POMOC! A ti hasiči vás pak podle toho volání najdou.“
Nejde ale jen o to, nechat se zachránit. Důležité je se do rizikových situací nedostat vlastní hloupostí. A tak dojde na povídání o tom, kdy je oheň hodný a kdy zlý, jaké chování vede k průšvihu s ohněm, a co dělat, když už se něco špatného děje.
No, jak byste se třeba zachovali vy, kdybyste našli pohozený zapalovač? Kuřáci by ho zvedli a „přijali za svůj“? Nekuřáci hodili do koše nebo znechuceně odkopli stranou? Tohle poradil dětem hasič Martin Slosser: „Na zapalovač nesahejte, ale nechte ho ležet tam, kde je a řekněte to někomu dospělému.“ Je to proto, že nevíme, v jakém je zapalovač technickém stavu a v létě, kdy hrozí přehřátí, může dojít i k výbuchu a zranění.
Proč by děti měly mávat na hasičská auta?
Když uslyší houkat auto, musí děti pryč ze silnice, nesmí ani na přechod. Ale mohou houkajícímu hasičskému autu mávat. Proč? Když budou mávat, budou stát tak, aby viděly. Když budou stát tak, aby viděly, přestanou si na chvíli hrát, a co víc, budou vidět. Nestane se pak, že v zápalu nějaké činnosti skočí rovnou pod zásahové auto. A navíc, hasiči rádi zamávají dětem zpět.
Mimochodem, paní učitelky odvedly skvělou práci, protože děti suverénně ovládaly čísla tísňových linek a měly na svůj věk velice dobré povědomí o tom, co se má a nemá…
Pamatujete si čísla tísňového volání?
„Tísňová čísla jsou mezinárodní. Co to znamená?“ „Že to může být po celém státě.“„Ano, tyhle čísla fungují v celém našem státě, ale fungují i v jiných státech. Kde?“ „V Anglii.“ „Na Slovensku.“ „V Německu.“ „V Praze.“
Takže ještě souhrn, kdybyste to někdy potřebovali vy. 150 – 0 jako hadice, to je tísňová linka na hasiče. 155 – pětka se podobá invalidnímu vozíku, voláte na zdravotnickou záchrannou službu a 158 – osmička jako pouta, na tomhle čísle má službu policie.
Nevíte, kam zavolat, nebo jde o případ, kde je potřeba jak doktor, tak policie? Volejte 112 – operátor už zařídí vše potřebné. Na vás je představit se, říct co se děje, a kde se to děje.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
