Historickou stříkačku z roku 1889 tahali koně, nebo sami hasiči

Návštěvníci Hasičských slavností v Litoměřicích se neubránili dojetí a úsměvu, když tenhle krásný historický stroj v červené barvě viděli. Dojem navíc umocňovala její obsluha, kterou tvořilo šest hasičů plus jejich velitel, všichni v bílých uniformách historického střihu a s replikami tehdejších přileb na hlavě.

Věrni tehdejší době roku 1889 si ani jeden z nich nevzal na ruku současné moderní hodinky, což naší reportérce trochu zkomplikovalo život. „Dobrý den, máte chvilku na rozhovor?“ „My nevíme.“ „Jak to?“ „Nevíme, kolik nám ještě zbývá do vystoupení času...“

Nakonec si popovídat stihli, ale bylo to o fous. „Přijeli jsme s rosovickou stříkačkou, máme ji půjčenou v muzeu ve Zbirohu a máme povolení s ní vystupovat na hasičských slavnostech,“ říká nadšenec a bývalý profesionální hasič Václav Muchna. „Stříkačka je plně funkční, používala se většinou na vesnicích, obsluhuje jí šest lidí plus velitel. Všichni jsme hasiči. Zhruba polovina lidí, které tu vidíte, jsou hasiči ve výsluze, a zhruba polovina je ještě činných.“

Stříkačku mohli táhnout dva koně. Jenže v některých vesnicích koně nebyli, tak si hasiči museli plivnout do dlaní a odtáhnout stříkačku sami. Pro šest lidí nebyla až tak těžká – i s vodou váží přes dva metráky. Úsměvné je, kolik vody se do takové stříkačky vešlo: zásobník byl na zhruba 60 litrů. Říkáte si asi, že to voda musela brzy dojít. Je to tak, jenže kdysi se na hašení podílela celá vesnice. Znáte to z filmů. Lidé vytvořili řetěz a kbelíky naplněné vodou putovali od zdroje vody až do zásobníku stříkačky hezky ručně. Ano, byla to dřina.

Jenže nadřeli se také hasiči. Aby vznikl dostatečný tlak a voda hadicí stříkala, museli hasiči pumpovat ručně. Dva na jedné straně, dva na druhé, a už se jelo. Rozhodně to nešlo snadno, a když jsem viděla, jak ti chlapi v 35stupňovém vedru funí, bylo jasné, že netrénovaný člověk by při takové námaze zkolaboval nejpozději do tří minut. Hasiči to až ke kolapsu zajít nenechali a v pravidelných intervalech se střídali.

Dlouho se nic nedělo, tak museli tu něco opravit, tu něco utáhnout a přenastavit… A najednou nádherný, silný, vysoký proud vody. Diváci tleskali a křičeli nadšením.

Proud vody z této stříkačky může dosáhnout maximální výšky 25 metrů. Václav Muchna doplňuje: „Ve Zbirohu, kde při ukázkách hasíme živé ohně, jsme zatím uhasili všechno. Já si myslím, že tenhle stroj dokáže zvládnout všechny ohně, kde se takticky používá jeden proud.“

O něco mladší historické stříkačky už mají dvě hadice, tím pádem dva proudy. Samozřejmě účinnost hašení se tak zlepšila.