Zprostředkování seznámení

Milan Knotek, znalec etikety: „Když se dva lidé vůbec neznají, tak je rozhodně lepší, pokud jim seznámení někdo zprostředkuje. Bývá to obvykle na nějaké akci – plese, rautu, večírku. Já myslím, že vhodnou událost nebude problém najít a pravidla etikety jsou v tomto ohledu jasná a srozumitelná.“

Alena Perková, moderátorka: „Tak jak má Jindřiška postupovat?“

Milan Knotek, znalec etikety: „V první řadě si musí paní Jindřiška pamatovat, že představuje muže ženě. To znamená „Marcelo, to je můj kamarád Roman, ne Romane, to je Marcela…,“ pokud ovšem není Roman prezident republiky. Žena je významnější než muž a tomu, kdo stojí ve společnosti výš, jsou ostatní představováni.“

Alena Perková, moderátorka: „No tak to je jednoduché…“

Milan Knotek, znalec etikety: „Ne tak docela. Paní Jindřišku čeká poměrně náročná disciplína – ona musí oba „představit“ také tím, že o každém řekne ve zkratce něco zajímavého, aby jim po svém odchodu usnadnila konverzaci. Řekne třeba: „Marcelo, dovol, abych ti představila svého kamaráda Romana, který je vášnivým horolezcem, skvělým kytaristou a citově založeným člověkem, protože každou ze svých pěti manželek velmi miloval. Romane, to je Marcela, učí se mnou na střední škole, už jsem ti o ní vyprávěla, jak ráda jezdí na koni a chová doma pavouky“.“

Alena Perková, moderátorka: „Tím se dá ale hodně zkazit už na začátku.“

Milan Knotek, znalec etikety: „To je pravda, nepříjemné nebo citlivé věci samozřejmě neříkáme. Ale pokud nějaké informace nepřidáme, necháme tam ty dva stát jako kůl v plotě a oni budou těžko hledat společné téma… Ale když o druhém už něco víme, můžeme hned začít komunikovat: „Vy chováte Marcelo pavouky, a to se nebojíte?... atd. Takže představit, říci krátký profil, pár vět a rychle zmizet. Ostatní už necháme na těch dvou.“