Zápas Karpov - Kasparov - 1984

Toto utkání, které se uskutečnilo ve Sloupovém sále moskevského Domu odborů, vstoupilo do dějin světového šachu jako začátek několik let trvající bitvy o šachový trůn. Je známo, že velká rivalita, která postupně přerostla až v nenávist mezi oběma šachisty, měla nejen sportovní pozadí.

Karpov byl vždy považován za chráněnce oficiální sovětské nomenklatury, zatímco Kasparov, rodák z azerbajdžánského Baku, byl vnímán téměř jako disident. A to vzdor tomu, že byl v době své největší slávy členem ústředního výboru Konsomolu. Kasparov se později, poté, kdy ukončil svou sportovní kariéru, stal skutečně opozičním politikem, který vystupoval otevřeně proti prezidentu Putinovi a stal se jednou z hlavních postav opoziční aliance „Jiné Rusko“.

Jakkoli kdysi, v roce 1984, vnímala veřejnost utkání obou šachistů často s politickým podtextem, šlo především o střetnutí dvou vynikajících šachových stratégů, o vynikající šachový boj. Světový tisk se tehdy předháněl v superlativech: „Neporazitelný šachový Achilles se střetl s neporazitelným Hektorem.“ Oba dva byli představitelé odlišných herních stylů. To dávalo vzrušujícím partiím ještě větší náboj.

Karpov o sobě prohlašoval: „Riskantní hra ve stylu mušketýrů se líbí těm, kteří mají rádi ostré konflikty. To mi však není vlastní." Naproti tomu Kasparov o sobě prohlašoval: „Dávám přednost variantám vedoucím ke komplikovaným pozicím."

Zápas mezi Karpovem a Kasparovem se měl hrát na 6 vítězství. Jenomže mezinárodní šachová federace FIDE zápas ukončila po 48 partiích. Bylo to za stavu 5:3 pro Karpova. Ten předtím už vedl 5:0, ale přestalo se mu dařit. Začal prohrávat. FIDE zápas ukončila údajně proto, že už trval příliš dlouho. Toto problematické rozhodnutí oba šachisté označili na nespravedlivé. Vedlo to k ještě většímu napětí, které mezi nimi panovalo.

Zápas se opakoval o rok později. Hrál se na 24 partií a Kasparov v něm vyhrál 13:11. V rozhlasovém archivu se uchoval komentář, který nad průběhem 3. partie, jež se hrála v září 1984 – Kasparov ji prohrál – připravil redaktor Jan Kysilka s českým šachovým velmistrem Miroslavem Filipem.