Wenzel Jaksch – Benešův odpůrce v exilu

Jako mladý odešel do Vídně, kde se vyučil zedníkem. Záhy se přidal ke spolku mladých dělníků. Po první světové válce pracoval jako novinář deníku německých sociálních demokratů v Československu. Později se stal i funkcionářem této strany a v březnu roku 1938 dokonce předsedou.

Už o rok později po vzniku protektorátu odešel před nacisty nejprve do Polska později do Londýna. Tady zastupoval zájmy sudetských Němců proti Benešově exilové vládě, usiloval o prosazení poválečné autonomie pro české Němce.

Před koncem války se pokusil odvrátit Edvarda Beneše od myšlenky odsunu německého obyvatelstva z Československa, což se mu, jak víme, nepodařilo.

Po válce se Jaksch do rodné země nevrátil a odešel do NSR. Tady nejprve pracoval na úřadě pro vysídlence a uprchlíky, později se stal prezidentem Spolku vyhnaných a viceprezidentem Sudetoněmeckého krajanského sdružení, zároveň byl také předsedou německé nadace pro mírové otázky.

V padesátých letech byl také poslancem spolkového sněmu a mezi jeho přátele patřil například Willy Brandt. Wenzel Jaksch zemřel v roce 1966 při dopravní nehodě.

Am Dienstag den 25. September erinnern wir uns an den Jahrestag der Geburt von Wenzel Jaksch, dem bedeutenden sudetendeutschen Politiker. Er wurde im Jahre 1896 in dem südböhmischen Dorf Langstrobnitz geboren.

Als Junge ging er nach Wien, wo er das Mauerhandwerk erlernte. Bald schloss er sich dem Verbund junger Arbeiter an. Nach dem ersten Weltkrieg arbeitete er als Journalist in der Tageszeitung der deutschen Sozialdemokratie in der Tschechoslowakei. Später wurde er Funktionär dieser Partei und im März 1938 wurde er zum Parteivorsitzenden gewählt. Schon ein Jahr später nach der Entstehung des Protektorats floh er vor den Nazis zuerst nach Polen und dann nach London. Dort vertrat er die Interessen der Sudetendeutschen gegen die Beneš´s Exilregierung, versuchte die Autonomie für die böhmischen Deutschen in der Nachkriegszeit durchzusetzen.

Vor dem Kriegsschluss versuchte er den Präsidenten Edvard Beneš von der Idee, die deutsche Bevölkerung aus der Tschechoslowakei zu vertreiben, abzulenken, aber das ist ihm nicht gelungen, wie wir bereits wissen. Nach dem Krieg kehrte Jaksch ins Heimatland nicht, er ging nach Westdeutschland. Dort arbeitete er in dem Landesamt für Vertriebene und Flüchtlinge, später wurde er Präsident des Bundes der Vertriebenen und Vizepräsident der Sudetendeutschen Landsmannschaft.

Gleichzeitig war er Präsident der Deutschen Stiftung für europäische Friedensfragen. In den 50-Jahren war er Abgeordnete des Bundestags und zu seinen Freunden gehörte zum Beispiel Willi Brandt. Wenzel Jaksch starb im Jahre 1966 bei einem Verkehrsunfall.