Vědci v národním parku České Švýcarsko zkoumají půdu na spáleništích

Vědci pod vedením Miloslava Devettera jsou převážně z biologického centra akademie věd v Českých Budějovicích se pouštějí do práce na jednom ze spálenišť. Kromě pytlíků na vzorky patří mezi jejich terénní výbavu třeba rýč.

„Studujeme především vliv organismů na rozklad toho opadu a na návaznost mezi rozkladem a ukládáním uhlíku do půdy. Zkoumáme 32 spálenišť různého stáří – ty nejmladší jsou letošní, ty nejstarší mají 111, nebo 112 let,“ popisuje Jiří Tůma z biologického centra.

Kromě toho, že výzkum pomůže vědcům určit, jaký vliv mají obyvatelé půdy na vázání uhlíku, který se z atmosféry díky fotosyntéze ukládá zpátky do půdy, potřebují vědci zjistit, jak uhlíku do půdy uložit co nejvíce, aby neškodil v atmosféře.

Jde o to, udržet ten les v takovém stavu, aby byl co nejvíce přirozený, protože ten uvolňuje toho uhlíku do atmosféry nejméně, respektive ho nejvíc fixuje,“ vysvětluje vedoucí projektu Miloslav Devetter.

Stejný průzkum se vědci z akademie věd chystají ještě provést také v americké Minnesotě, kde jsou lesy podobné jako v Českém Švýcarskum, jen s jedním rozdílem.

„V Evropě je mnoho žížal, které promíchávají půdní horizont. V Severní Americe, tam vlastně nežily – tam se ta organická hmota mnohem víc hromadila. Nebyl tam nikdo, kdo by to promíchal – nedocházelo tudíž k takové mineralizaci a zároveň i ukládání do stabilních komplexu,“ vysvětluje Jiří Schlaghamerský.

Kvůli stejnému výzkumu se tým vědců do Českého Švýcarska plánuje vrátit na jaře příštího roku.