V děčínské základní škole Jurta budou děti u zápisu stopovat yettiho

„Plánujeme nějakou stezku a stopování yettiho, děti budou plnit úkoly, které se k tomu tématu vztahují, budou srovnávat stopy yettiho od nejmenší k největší, budou je počítat, budou ho hledat na obrázku, budou přepisovat jeho vzkaz.“ Říká paní učitelka Jiřina Pekařová.

Po příchodu do školy se děti posadí do kruhu a společně si povídají, nemusí tedy sedět v lavicích a tiše poslouchat výklad učitelky. Základní škola tu zatím funguje jako malotřídka, chodí sem šest dětí a mezi sebou mají i žáka se střední mentální retardací. Má svou asistentku a školní docházka mu podle Jiřiny Pekařové velmi svědčí. „Výborně, my na něm pozorujeme, že od září doteď udělal obrovský pokrok, rozmluvil se, usmívá se a myslím, že mu to tady moc svědčí.“

Základní škola Jurta musela získat všechna potřebná povolení, tak jako klasická velkokapacitní škola, jak potvrzuje ředitelka Petra Tanglová. Alternativní škola to má podle ní možná trochu těžší než ta klasická. „Mně vůbec nejtěžší přijde vymyslet a držet nějakou vizi. Protože když člověk dělá něco jinak, než jak je většina zvyklá tak je o to víc pod drobnohledem. My jsme součástí obrovské farmy, kde je spousta možností dělat věci v reálnu. Škola se neodehrává jen ve třídě, to co jde praktikovat venku, tak se učí venku.“

Na první pohled to vypadá, že tu děti nemají žádná omezení ani pravidla, ale tak tomu není, jak potvrzuje Anežka. „Znám pravidla. Třeba že neběháme u ohně, když bojuju s klackem tak od pasu dolu.“