Ústecké muzeum zveřejňuje na webu vzpomínky seniorů sepsané během stavu nouze

27. duben 2020 09:16

Muzeum města Ústí nad Labem vyzvalo seniory, aby v době karantény sepsali vzpomínky ze svého života. Zatím přišlo 9 příběhů – muzeum je postupně zveřejňuje na svém webu a Facebooku.

Texty a fotografie můžou lidé poslat i klasickou poštou. Většina jich ale zatím přišla v elektronické podobě.

Erika Lischke-Bahníková nosila v 50. letech kožíšek po odsunutých Němcích

Zachycení vzpomínek je podle historika Martina Krska někdy i rodinná záležitost: „Někdy je to tak, že ty děti udělají rozhovor s tím svým předkem, a ten pak přepíšou a pošlou nám ho. Je to milé, protože nám k tomu třeba napíšou, že děkují za výzvu, díky které konečně dostali příležitost, například svou babičku, vyzpovídat.“

Z textů Martin Krsek vybírá zajímavé příběhy. Jako například ten od 80leté Ústečanky Eriky Lischke-Bahníkové o jejím kožíšku z 50. let.

„Ten kožich zůstal po odsunutých Němcích u jedné rodinné přítelkyně, ta Erice řekla, že kožich potřebuje větrat, jinak by se do něj mohli pustit moli. Já jsem ho tedy nenosila, já ho větrala… s vědomím, že není můj. Dělala jsem v něm ale velkou parádu. Nakonec ta odsunutá rodina, které se už v Německu dařilo lépe, vzkázala, ať si ho nechá.“

Na výzvu zareagovala i 87letá Hedwig Rothe, která teď žije v Německu. Narodila se a žila v Levíně na Litoměřicku.

Muzeum vyzvalo seniory, aby psali vzpomínky na to, co zažili

„Popisuje, jak její bratři odcházeli před válkou do rodin ve vnitrozemí na tzv. handl, aby se naučili česky. A k nim zas přicházeli Češi naučit se německy. Tento předválečný příběh se nakonec provázal s tím dramatickým poválečným, kdy je jeden z těch českých chlapců hned v květnu 1945 přijel chránit, aby se nestali obětí nějaké odplaty,“ vypravuje historik Martin Krsek.

Vzpomínky pamětníků chce muzeum časem vydat i v tištěné podobě.

Spustit audio

Související