Tony Blair navrhuje nový přístup k iráckému problému

Nejvýraznější je v tomto směru vystoupení britského premiéra Tonyho Blaira. Ten v pondělí ve výročním projevu k zahraniční politice své vlády prohlásil, že situace v Iráku vyžaduje novou společnou strategii a větší zapojení všech blízkovýchodních států. Součástí této strategie by podle Blaira měla být především pomoc ze strany Íránu a Sýrie při potlačování terorismu a násilí v Iráku a v celé blízkovýchodní oblasti.

Světové společenství Írán a Sýrii zřejmě oprávněně podezírá z podpory násilí nejen v Iráku, ale také v Libanonu. Podle Blaira však musí být těmto zemím nabídnuta jasná strategická volba: buď podpoří blízkovýchodní mírový proces, přestanou podporovat terorismus a dostojí svým mezinárodním závazkům nebo budou vystaveny mezinárodní izolaci. Znamená to, že by se Teherán a Damašek podle Blaira měly stát respektovanými partnery v hledání řešení irácké a vůbec blízkovýchodní krize. Podmínkou toho je však splnění výše zmiňovaných podmínek. V případě Íránu je otázkou číslo jedna samozřejmě jeho kontroverzní jaderný program, kterého se Teherán nehodlá přes tlak Rady bezpečnosti OSN vzdát.

Britský premiér své názory podle agentury Reuters zopakoval i o den později v rozhovoru se členy americké tak zvané Irácké studijní skupiny, s nimiž se spojil pomocí videomostu. Zdůraznil, že otázka Iráku může být řešena jen v rámci širší strategie, která by zahrnovala i izraelsko-palestinský konflikt a problémy v Libanonu. Znovu vyzdvihl, že pro úspěch je nezbytné zapojení Íránu a Sýrie.

Blairovu vystoupení se vzhledem k americkému povolebnímu kontextu dostalo široké publicity, jeho iniciativa však ve skutečnosti není nijak nová. Takřka doslova stejný byl už jeho projev v Los Angeles z 1. srpna a podle listu Financial Times se Blair snaží Bushe přesvědčit o nutnosti širšího přístupu k irácké krizi už drahnou dobu. Britský diplomat Nigel Sheinwald byl konec konců začátkem listopadu vyslán do Damašku se zřejmým cílem sondovat u prezidenta Bašára al-Asada možnosti konstruktivnějšího syrského přístupu.

Irák se zmítá v násilí a veřejné mínění v Británii i Spojených státech je s tímto vývojem samozřejmě krajně nespokojeno. To samozřejmě nutí Londýn i Washington hledat prostředky, které by vedly alespoň k částečné stabilizaci situace.

Ve Spojených státech byla zřízena už zmiňovaná Irácká studijní skupina v čele s bývalým republikánským ministrem zahraničí Jamesem Bakerem a bývalým demokratickým kongresmanem Lee Hamiltonem. Už nějaký čas se spekuluje o tom, že mezi jejich návrhy bude figurovat právě zapojení Íránu a Sýrie do procesu rozmotávání iráckého gordického uzlu.

Zhruba ve stejnou dobu jako Tony Blair se k těmto záležitostem vyjádřil i George W. Bush. Podobně jako Blair hovořil o tom, že Sýrie a především Írán čelí jasné strategické volbě na kterou stranu se postaví. Na rozdíl od Blaira však v jeho vyjádřeních převládaly spíše požadavky a hrozby a náměty svého britského spojence tak nepřímo odmítl.

Je navíc otázkou, do jaké míry jsou snahy o jakési námluvy s Teheránem a Damaškem reálné. V současnosti si lze jen těžko představit, že by se Írán vzdal svého jaderného programu, z něhož prezident Mahmúd Ahmadínežád udělal otázku prestiže. Možnost navázání kooperace se Sýrií je zřejmě o něco nadějnější, neboť sekulární režim prezidenta al-Asada musí mít sám obavu z přehnaně horlivých islámských radikálů. V tomto směru by se však Washington měl chytnout za nos, protože jeho unáhleně ostrý přístup Sýrii v minulých letech ke spolupráci s Íránem a blízkovýchodními radikály přímo tlačil.

Jak ale připomíná server BBC, je otázkou, proč by měly Írán a Sýrie v této chvíli zaujmout konstruktivnější postoj. Londýn a Washington k nim mluví z pozice, která je vlivem irácké krize a vnitropolitických turbulencí jednoznačně oslabená. Teherán a Damašek budou proto těžko ochotny ustupovat, zvláště když se jim zatím věrohodně nehrozí bičem ani nejsou lákány na politický nebo hospodářský cukr. A přitom má Tony Blair naprostou pravdu, že jejich zapojení do řešení irácké a vůbec blízkovýchodní krize by bylo nanejvýš žádoucí.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .