Theo Tupetz, rodák z Vrchlabí, který pomáhal exilovým studentům
Theo Tupetz se narodil 17. srpna 1923 ve Vrchlabí. Po složení maturity musel v roce 1942 narukovat do Wehrmachtu. Na konci války upadl do britského zajetí.
Po propuštění se vydal do sovětské okupační zóny, kam byli z Československa vysídleni jeho rodiče. Zde na univerzitách v Rostocku a Halle vystudoval práva a odešel do spolkové republiky. V západním Německu působil Theo Tupetz na univerzitě v Bonnu a vstoupil do svazu vyhnaných německých studentů. Vedle toho se začal angažovat v podpoře studentů uprchlých z NDR.
Na základě toho byl přijat do Svaz německých studentských spolků, kde se mimo jiné podílel na vytvoření spolkového zákona o podpoře vzdělávání.
Theo Tupetz zároveň založil poradenské centrum pro studenty uprchlé z NDR, které se později změnilo na nadaci známou pod jménem Otto Benecke Stiftung. Tupetz stál několik let v jejím čele.
V rámci nadace navrhnul Tupetz program financovaný ministerstvem vnitra, který zprvu pomáhal studentům uprchlým z NDR, později byl rozšířen i na utečence z ostatních zemí východní Evropy a Afriky. Úkolem nadace nebyla jen finanční podpora, ale i pomoc s integrací do německého vzdělávacího systému a také do společnosti.
V období studentských nepokojů, které na západě probíhaly v letech 1968 a 1969, byl Theo Tupetz z nadace propuštěn. Údajně to bylo kvůli zatajení dokumentů, které se týkaly studentů uprchlých po sovětské okupaci z Československa.
Theo Tupetz se obával, že by se tyto dokumenty mohly dostat do ruky extrémním levičákům, kteří působili ve svazu studentských spolků, kteří by je mohli předat východoevropským tajným službám. Proti propuštění se bránil u soudu, který vyhrál.
Události kolem jeho propuštění se však podepsaly na jeho zdraví a on v roce 1980 zemřel. Nadace Otto Benecke funguje dál a pomáhá desítkám tisícům studentů z celého světa.
Theo Tupetz, so heißt die Persönlichkeit, die wir Ihnen in der heutigen Jubiläumswoche vorstellen werden. Tupetz wurde am 17. August 1923 in Hohenelbe geboren. Nach bestandenem Abitur musste er 1942 zur Wehrmacht einrücken.
Er wurde am Ende des Krieges von den Briten gefangen genommen. Nach seiner Freilassung ging er in die sowjetische Besatzungszone, wo seine Eltern aus der Tschechoslowakei vertrieben wurden. Hier studierte er Rechtswissenschaften an den Universitäten Rostock und Halle und ging dann in die Bundesrepublik.
In Westdeutschland arbeitete Theo Tupetz an der Universität Bonn und trat der Union der Vertriebenen Deutscher Studenten bei. Darüber hinaus engagierte er sich in der Unterstützung von aus der DDR geflohenen Studierenden.
Auf dieser Grundlage wurde er in den Bund Deutscher Studentenschaften aufgenommen, wo er sich unter anderem an der Ausarbeitung des Bundesgesetzes zur Förderung des Bildungswesens beteiligte.
Gleichzeitig gründete Theo Tupetz eine Beratungsstelle für die aus der DDR geflüchteten Studenten, aus der später die Otto-Benecke-Stiftung hervorging. Tupetz stand mehrere Jahre lang an der Spitze dieser Stiftung.
Im Rahmen der Stiftung konzipierte Tupetz ein vom Innenministerium finanziertes Programm, das zunächst aus der DDR geflüchtete Studierende unterstützte und später auch auf Flüchtlinge aus anderen Ländern Osteuropas und Afrikas ausgeweitet wurde. Aufgabe der Stiftung war nicht nur die finanzielle Unterstützung, sondern auch die Hilfe bei der Integration in das deutsche Bildungssystem und in die Gesellschaft.
Während der Studentenunruhen im Westen 1968 und 1969 wurde Theo Tupetz aus der Stiftung entlassen. Angeblich lag es an der Verschleierung von Dokumenten über Studenten, die nach der sowjetischen Besatzung aus der Tschechoslowakei geflohen waren.
Theo Tupetz befürchtete, dass diese Dokumente in die Hände extremer Linker gelangen könnten, die in der Studentenvereinigung aktiv waren, und diese sie an die osteuropäischen Geheimdienste weitergeben könnten. Gegen die Entlassung wehrte er sich vor Gericht, das er gewann. Die Ereignisse rund um seine Freilassung beeinträchtigten jedoch seinen Gesundheitszustand und er starb 1980. Die Otto-Benecke-Stiftung arbeitet weiterhin und unterstützt Zehntausende Studierende aus aller Welt.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.