Johannes Dinnebier z Hřenska – designér a podnikatel, kterému se přezdívalo Pán světla

Vyrůstal v prostředí rodinného penzionu, který vedly jeho babička, matka a teta. Zde podle svých vzpomínek poprvé přičichnul ke světu podnikání a marketingu.

Jeho matka byla rozvedená, což tehdy zejména na venkově nebylo vůbec obvyklé a především na ženy to vrhalo špatné světlo. Sousedé v Hřensku se proto rodiny Dinnebierových stranili a malý Johannes neměl téměř žádné kamarády. O to víc se přimknul k své rodině a jejímu penzionu.

Pomáhal například lákat hosty, což se v předválečných a válečných čase asi mnoho nedařilom, a tak Johannes chodil často na houby a lesní plody a všelijak jinak se snažil vylepšit rodinný jídelníček i rozpočet.

Poté, co Johannes Diennebier vystudoval děčínskou obchodní akademii, byl povolán na východní frontu. V únoru 1945 byl převelen do Drážďan, aby pomáhal odklízet následky spojeneckého bombardování. Odsud utekl domů a nějaký čas tu pobýval.

Jak vzpomínal, po konci války doprovázel americké vojáky pobývající v Československu. Pak byl ale jako německý voják zatčen Čechy a uvězněn v internačním táboře. Jeho matka s babičkou a tetou mezitím odešly do hessenského Kasselu. Johannes poté, co utekl z tábora a tajně přešel hranici, odešel za nimi.

Zpočátku se ve válkou zdecimovaném Německu živil všelijak. Trhal v alejích jablka prodával je, pracoval jako číšník, v zimě odjel do hor, aby se tu živil jako lyžařský instruktor. Naučil se také vydělávat kůže a šít boty, které prý vcelku úspěšně prodával.

Skutečný úspěch mu přinesly až lampy a svítidla, která vyráběl ze dřeva a přebytečného zbrojního materiálu. Jeho výrobků si jednou všiml otec interiérového architekta Arnolda Bodeho. Poslal svého syna za šikovným Dinnebierem, aby se k podnikavému mladíkovi přidal.

O jejich designová světla byl zájem. Dinnebier začal spolupracovat i s dalšími návrháři; v 50. letech se oženil a v Düsseldorfu si otevřel specializovaný obchod Licht im Raum – Světlo v prostoru. V něm neprodával jen vlastní lampy a svítidla, ale navrhoval také celé koncepce osvětlení prostor a domů.

Originální nápady a zároveň cenově umírněná řešení přinášely Dinnebierovi stále větší a zajímavější zakázky. V roce 1958 už spolupracoval na německém pavilonu na výstavě Expo v Bruselu a v 60. letech přišly první velké zahraniční projekty.

Dinnebierovo studio tehdy navrhnulo osvětlení pro kulturní centrum a letiště v Istanbulu, pro královský palác v Nepálu nebo letiště v Moskvě. Později vytvořilo osvětlení pro diplomatickou čtvrť v Rijádu nebo Fajsáhovu mešitu v Islámábádu. Sem Dinnebier navrhnul obrovskou světelnou kouli o průměru 12 metrů.

Nejvíce prací firma vytvořila a dodnes vytváří v Německu. Divadelní a operní domy, kulturní centra, kostely a památkové objekty, banky, letiště, zemské sněmy a další stavby, kde navrhla a realizovala osvětlení Dinnebierova firma, jsou doslova po celé spolkové republice.

Mezi nejznámější projekty patří maják v Sollingenu nebo Lichtbaum v Hannoveru. Vedle toho má firma svou manufakturu na sériové výrobky.

Ne nadarmo se Johannesi Dinnebierovi, rodákovi z Hřenska, říkalo Pán světla/Herr des Lichts. Na svůj rodný kraj nejspíš nikdy nezapomněl, protože, když slavil své 90. narozeniny, na oslavě nechyběly švestkové knedlíky z Čech. Johannes Dinnebier zemřel v roce 2021. Jeho pět dětí a jejich potomci rozvíjejí rodinnou firmu dál.

Im Jubiläum der Woche sprechen wir heute über den deutschen Lichtdesigner Johannes Dinnebier. Dinnebier wurde am 21. Februar 1927 in Herrnskretschen bei Tetschen geboren. Er wuchs in einer Familienpension auf, die von seiner Großmutter, seiner Mutter und seiner Tante geführt wurde.

Seinen Erinnerungen zufolge bekam er hier seine ersten Einblicke in die Welt des Geschäfts und des Marketings. Als Sohn einer geschiedenen Frau musste er mit Verachtung umgehen und hatte keine Freunde. Er versuchte, seiner Familie zu helfen. Nach Abschluss der Handelsakademie wurde Johannes Diennebier an die Ostfront einberufen. Im Februar 1945 wurde er nach Dresden versetzt, um bei der Beseitigung der Folgen der alliierten Bombenangriffe zu helfen.

Nach dem Krieg flohen seine Mutter, Großmutter und Tante vor den Feindseligkeiten der Tschechen ins hessische Kassel, wohin Johannes ihnen später nachkam. Zunächst verdiente er seinen Lebensunterhalt auf allen möglichen Arten. Er pflückte und verkaufte Äpfel, arbeitete als Kellner oder Skilehrer. Außerdem lernte er, Leder zu gerben und Schuhe zu nähen, die er verkaufte. Seinen wahren Erfolg hatte er mit Lampen und Beleuchtungskörpern, die er aus Holz und überschüssigem Waffenmaterial herstellte.

Der Vater des Architekten Arnold Bode wurde auf ihn aufmerksam und begann mit Dinnebier zusammenzuarbeiten. In den 1950er Jahren heiratete Johannes Dinnebier und eröffnete das Fachgeschäft Licht im Raum in Düsseldorf. Dort vertrieb er nicht nur eigene Lampen und Leuchten, sondern entwarf auch Lichtkonzepte. Originelle Ideen und gleichzeitig kostengünstige Lösungen bescherten Dinnebier immer größere und interessantere Aufträge.

Bereits 1958 wirkte er am deutschen Pavillon der Expo in Brüssel mit, in den 1960er Jahren folgten die ersten großen Auslandsprojekte. Dinnebiers Studio entwarf anschließend die Beleuchtung für das Kulturzentrum und den Flughafen in Istanbul, für den Königspalast in Nepal und den Flughafen in Moskau. Später sorgte es für die Beleuchtung des Diplomatenviertels in Riad oder der Faisal-Moschee in Islamabad. Hier entwarf Dinnebier eine riesige Lichtkugel mit einem Durchmesser von 12 Metern. Den Großteil seiner Werke schuf und schafft das Unternehmen aber in Deutschland.

Überall in der Bundesrepublik finden sich Theater und Opernhäuser, Kulturzentren, Kirchen und Denkmäler, Banken, Flughäfen, Landtage und andere Gebäude, in denen Dinnebiers Unternehmen die Beleuchtung konzipiert und umgesetzt hat. Zu den bekanntesten Projekten zählen etwa der Leuchtturm in Solingen oder der Lichtbaum in Hannover. Darüber hinaus verfügt das Unternehmen über eine eigene Fabrik zur Massenproduktion von Produkten.

Nicht umsonst wurde der aus Herrnskretschen stammende Johannes Dinnebier „Herr des Lichts“ genannt. Johannes Dinnebier verstarb im Jahr 2021. Seine fünf Kinder und deren Nachkommen führen das Familienunternehmen weiter.