Teplice: plán na rekonstrukci Hadích lázní zamítnut. Investor chce dál jednat s památkáři

Hadí lázně v prosinci 2016
Hadí lázně v prosinci 2016

Už několikátý plán na rekonstrukci Hadích lázní v Teplicích zamítl krajský úřad. Shodl se tak s teplickým magistrátem. Podle památkářů by přestavba podle současného návrhu zničila historicky cenné části budovy z konce 18. století.

Společnost teplického podnikatele Jaroslava Třešňáka JTH chce Hadí lázně využívat k léčbě dětské obrny, která má ve městě tradici. Záchrana chátrající památky se tak přinejmenším o několik měsíců posouvá. Není totiž jednoduché vyhovět požadavkům na lázeňský provoz a zároveň na památkovou péči.

Odborné stanovisko na rekonstrukci Hadích lázní vypracoval Národní památkový ústav a úředníci na teplickém magistrátě i na krajském úřadě se jím řídili.

Některé zásadní vady vyjmenoval vedoucí krajského odboru kultury a památkové péče Radek Spála: „Bohužel bylo navrhnuto, že by se vnitřní konstrukce vybourala kvůli tomu, aby tam bylo vloženo celé jedno patro. Je potřeba operovat s tím, že tem klenební systém je nedílnou součástí té památky. Takže to patro je samozřejmě možné, ale musí se zachovat i ty vnitřní konstrukce…“

Kromě toho Spála řekl, že investor by měl nechat udělat podrobný stavebně-historický průzkum, který sice předložil, ale nebyl podle něj úplný. Záměr zachránit Hadí lázně ale samozřejmě vítá, podobně jako vedení města.

Čtěte také

Majitel budovy chce dál hledat kompromis s památkáři, i když to asi nebude podle autora studie architekta Petra Sedláčka nic jednoduchého. Je možné, že opět požádá i o sejmutí památkové ochrany.

Architekt upozornil i na to, že Hadí lázně se od postavení koncem 18. století vyvíjely ‒ vznikala řada přestaveb a přístaveb tak, jak si to doba žádala. Přístup památkářů považuje za příliš zkostnatělý.

„Když rekonstruujete hrad, zámek nebo kostel, tak je jasné, že se nároky na tu stavbu nezměnily. Jestliže je památkou objekt, který sloužil k nějaké funkci, musí se vyvíjet z hlediska toho vnitřního vybavení. Měla by existovat hierarchizace památek. Někde by to bylo zcela striktní, a někde bychom měli umožnit život toho objektu. Památkáři jsou v nepříjemné situaci, do níž se dostali sami. Když se budou striktně držet svých předpisů, nemohou se dostat dál. Je to i o určité odvaze toho památkáře… Aby to nedopadlo jako s Jubilejními lázněmi,“ připomněl architekt Sedláček osud Městských lázní v Teplicích.

Tam se investor s památkáři na kompromisu nedohodl. Nakonec už bylo na záchranu pozdě a budova musela jít k zemi.