Teorie elit

Čím to? Je krásně interdisciplinární: můžeme ji označit za teorii sociologickou, politologickou, filosofickou či ekonomickou. Při jejím popisu je zde nutná jistá redukce: při vší úctě ke všemožným myslitelům tu budou zmínění toliko tři představitelé tzv. klasické teorie elit (neboť tři je krásně symbolické číslo napříč kulturami).

Nietzscheho elity, ničemné masy

Německý filosof Friedrich Wilhelm Nietzsche|foto:Pixabay, Licence Pixabay

Za jakéhosi předchůdce je zde označen Nietzsche. Což nepřekvapí, neboť na jeho vliv se od konce 19. století dá narazit úplně všude. K teorii elit ho lze zařadit pro jeho dělení lidí podle dvojí morálky – morálky panské a morálky otrocké. V kontextu svého díla chápe jako zcela přirozené, že ta menšina s panskou morálkou je oprávněna vést, neboť je nadána vůlí k moci. Většina, lidé s morálkou otrockou, udělá v zájmu lidstva nejlépe, bude-li poslouchat. Jejím jediným autonomním aktem je odpor, míněno ve smyslu politické, sociální a kulturní revoluce, kdy (k Nietzscheho hrůze a opovržení) nastolí „své“ hodnoty. Ovšemže dekadentní, jak jsou představovány křesťanstvím, komunismem či demokracií.

Klasickou teorii elit je nicméně nutno hledat zejména v dílech Moscy a Pareta. Mají mnoho společného: jsou to Italové, tvoří v meziválečném období a jsou to, jak jinak, fašisti. Fašisti par excellence. To není nějaké haterské nálepkování, to je prostý historický fakt. Jejich díla se totiž komplementárně doplňují s Mussoliniho ideologií. Oba pánové dělí (zcela neoriginálně a zela funkčně) společnost na tři vrstvy. Vztahy mezi nimi pak určují politickou a společenskou dynamiku dějin – rozhodujícím motivem je zde opět, jak jinak, moc. Ta vrstva, která jí (zrovna) disponuje, nechť je označena jako elita. Je vhodné zde zmínit, že elita tu neznamená nějaké pochvalné hodnocení založené na idejích, morálce a tak… Elita zde prostě znamená držitele moci, moci zejména politické a ekonomické, ale též (v méně důležitém významu) třeba vědecké, kulturní apod. 

Všeho do času (nikoliv pro masu)

Elita je z definice elitou, dokud tu moc má. Ale nemá ji nějak zajištěnu per saeculo saeculorum: je permanentně ohrožována svým politicko-sociálním konkurentem, kontraelitou. Kontraelita, tvořená renegáty elity či ambiciózními členy střední vrstvy, sleduje pokaždé v historii jediný cíl. Tím je… stát se elitou. Tenhle jednoduchý fakt vytváří permanentní pnutí v každé společnosti, v každém režimu, v každém století a na každém kontinentu. V tomto smyslu je možno považovat teorii elit za jednu z nejvíce univerzálních vůbec. Proměnným faktorem je zde reakce elity. Zda má ještě vůbec schopnost a ambice se u moci udržet. Podle prostředků, jaké pak elita zvolí ve vztahu k ostatním, rozlišuje Pareto „lvy a lišky“. Pro alegorickou obraznost hodnou Ezopa zde jednotlivé typy netřeba dovysvětlovat.

Zbývá ještě pro úplnost dodat, jak do této filosofie dějin zapadá dosud nezmíněná třetí, nejpočetnější vrstva. Tou je masa. Její funkce je jednoduchá: držet hubu a krok. A zajišťovat demografický a ekonomický chod společnosti a nechat se jednou za čas zmanipulovat kontraelitou do předpokladu, že bude líp. Což je vskutku manipulace, protože nebude. Aspoň ne pro masu. Jediný, kdo si může polepšit, je ta kontraelita, zvítězí-li a stane-li se sama, na nějaký čas, elitou.