Tajemství přístroje z Antikythéry

Otázky se kladou snadno, hůře se již na ně odpovídá. Mechanismus byl nedávno podroben novému důkladnému výzkumu, který dospěl k velmi zajímavým zjištěním... U nás se mechanismem z Antikythéry v různých souvislostech zabývali Alena Hadravová z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd České republiky a astrofyzik Petr Hadrava z Astronomického ústavu Akademie věd. Nejprve jsme se jich zeptali na historii objevu tajemného přístroje.

Alena Hadravová: Mechanismus z Antikythéry byl součástí nákladu, který kolem roku 80 př.n.l. převážela obchodní loď, která vezla zboží z ostrovů Kós a Rhodos a mířila patrně do Říma. Při plavbě kolem jižního pobřeží Řecka ztroskotala u ostrova Antikythéry a celý její náklad skončil na mořském dně. Tam pak ležel dva tisíce let až do roku 1901, kdy potápěč hledající mořské houby nalezl v hloubce asi 40 metrů torzo jedné ze soch. Větší část archeologických prací s vyzvedáváním obsahu vraku se rozběhla až koncem 50. let, kdy technika pokročila natolik, že bylo možno z hloubky někdy až sta metrů vynést desítky těžkých předmětů na zemský povrch. Bronzový mechanismus, o který nám jde, byl ovšem z mořského dna vyzvednut už v roce objevu vraku a šťastnou náhodou byl pracovníkem Národního archeologického muzea v Athénách rozpoznán od zkorodovaných úlomků bronzových soch. V době nálezu byl předmět celistvý a všechny jeho součástky byly uloženy na svých místech. Krátce po vyzvednutí, ještě než započaly konzervační práce, se ale na vzduchu rozpadl na několik částí. Byly to čtyři větší a asi třicet drobných dílků, většinou velmi jemně zpracovaná ozubená kolečka. Dnes těch fragmentů je známo asi dvaaosmdesát, protože z mořského dna byly vyzvednuty ještě další zlomky; poslední z nich v říjnu 2005. Takže dnes těch zlomků je velký počet a byla značná práce s tím, jak je sestavit dohromady. Mechanismus nebyl nijak veliký, celkově se přirovnává jeho velikost asi ke krabici od bot, také v době nálezu byla kolem něj zachována ještě část dřevěné krabice, ve které byl uložen. Jednotlivé destičky a ozubená kola byly původně poskládány na sebe a otáčely se na osách, korozí a mořskými usazeninami se ale kolečka a destičky spekly natolik, že už je nebylo možno rozeznat od sebe. Všechny součástky přístroje byly vyříznuty z bronzové desky, která byla silná asi 2 milimetry. Přístroj celkově, všechny ty nalezené zlomky, vážily něco přes jeden kilogram. Dnes je antikythérský mechanismus uložen v oddělení bronzu athénského Národního muzea a můžeme ho tam vidět. Jiné analogické zařízení dochováno není, neexistuje žádný jiný přístroj, se kterým by se tento mechanismus dal srovnávat.

Proto se také od počátku urputně diskutovalo, k čemu asi podivný mechanismus s mnoha ozubenými kolečky sloužil...

Petr Hadrava: První domněnky o funkci tohoto mechanismu nalezeného na palubě ztroskotané lodi byly, že by se mohlo jednat o nějaké zajímavé navigační zařízení, které by umožňovalo mořeplavcům orientovat se podle hvězd. Tato hypotéza ovšem příliš nesouhlasí s praxí námořní dopravy v té době, protože mořeplavci ve Středozemí se orientovali v podstatě podle pevniny a ostrovů na dohled a nikoli podle souřadnic a map, jako tomu bylo v pozdější mořeplavbě mezi jednotlivými kontinenty. Proto není namístě předpokládat, že potřebovali na palubě mít úhloměrné zařízení k pozorování hvězd. Velkým překvapením bylo, že mechanismus byl složený z ozubených koleček, protože se předpokládalo, že takováto soukolí byla vyrobena teprve ve středověku. Ten stroj připomínal svojí technickou dokonalostí spíše hodiny, jaké se vyráběly až v 16. nebo 17. století, takže to bylo v protikladu s datováním přístroje do 1. století př.n.l. Stupnice a čitelné části nápisu napovídaly, že tento mechanismus má něco společného s hvězdami, byly tam názvy planet a uhlové stupnice. Byla hypotéza, že by se mohlo jednat o překvapivě dokonalé planisphaerium čili astroláb. To se ovšem nepotvrdilo, pro princip astrolábu žádné mechanické převody nejsou zapotřebí. Zároveň ovšem se v té době nepoužívaly mechanické hodiny tak, jak je známe od středověku do současnosti. Nejpodobnějším zařízením k měření času byly takzvané klepsydry, čili hodiny, ve kterých čas odměřovala rovnoměrně přitékající voda. Právě v souvislosti s klepsydrami je ale zajímavé, že ve Vitruviově spise o architektuře je v popisu klepsydry zmínka o tom, že pohyb plováku, který je základem odměřování času v klepsydře, byl pomocí ozubených převodů přenášen na kolečka, která potom ten čas zobrazovala. Čili jistý náznak hodin tu je taky. Ovšem v antikythérském mechanismu se nedochovalo nic, co by mohlo samo o sobě odměřovat čas. Čili nejvýstižnější přirovnání k zařízení, která dnes známe, je, že tento mechanismus byl vlastně jistý analogový počítač, který umožňoval mechanickými převody odečítat různé poměry cyklů, zobrazujících postavení Slunce, Měsíce a možná i planet, na obloze. Čili to bylo jakési mechanické planetárium, jaká se potom vyráběla také později v novověku, aby zobrazovala postavení nebeských těles.

Poprvé byla hypotéza, vysvětlující přístroj jako mechanické planetárium z dob antiky, vyslovena koncem 50. let minulého století...

Nejvíce nápisů se dochovalo na zadní desce přístroje - šlo o jakýsi návod k použití. Texty potvrzují, že přístroj ukazoval polohy Slunce a Měsíce; dokonce tak přesně, že umožňoval zobrazovat a předpovídat i jejich zatmění. Jsou tu také zmínky o planetách; na přístroji se však nedochovaly žádné převody, které by zachycovaly jejich pohyb. Podle odborníků však nelze vyloučit, že přístroj není kompletní, a že mohl mít k tomuto účelu ještě další přídavné mechanismy. O přístrojích, zachycujících i pohyby planet, se zmiňují některé dobové literární prameny.

Nedochovalo se ani žádné jiné planetárium; kromě jediného exempláře, nalezeného na mořském dně u Antikythéry. Proč, o tom můžeme jen spekulovat. Patrně jich nebylo vyrobeno mnoho a když se rozbila, kov byl použit na něco jiného. Nové výzkumy přinesly i nové datování přístroje od Antikythéry - je o něco starší, než se myslelo, a tím vynikají také nové zajímavé souvislosti.

Vědci mají tedy možná v rukou dědictví prvního opravdového astronoma historie. Zatím to však nemohou dokázat... Výroba přístroje jistě nebyla jednoduchá; ozubená kolečka však staří Řekové vyrobit dokázali - stačil jim na to bronzový plech, jednoduché nástroje a dost trpělivosti. O pokročilosti jejich znalostí o vesmíru, které byly k sestrojení podobného přístroje nutné, není třeba pochybovat; svědectví se dochovalo dost. K čemu však byla antická mechanická planetária určena? Podle odborníků měla nepochybně podobný účel jako planetária současná - měla osvícené veřejnosti v praxi demonstrovat dění na nebeské báni. Jejich účel byl tedy také osvětový. Jen ta "veřejnost" se v antice chápala trochu jinak, než dnes. Není divu. Podobné planetárium určitě nebylo zadarmo a jen tak někdo si ho nemohl dovolit. Tajemství, spojená s nálezem mechanismu z Antikythéry, k němuž došlo před více než sto lety, se pomalu rozplývají. Stále jich však zbývá dost na to, aby vzrušovala obrazotvornost badatelů i snílků. Povídali jsme si o tom s Alenou Hadravovou z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd České republiky, odbornicí na dějiny vědy, a astrofyzikem Petrem Hadravou z Astronomického ústavu Akademie věd.

Vysíláno v Planetáriu č. 35/2009, 29. srpna - 4. září (repríza z ledna 2008).
Přepis: NEWTON Media, a.s. Redakčně upraveno.
Kompletní rozhovor si poslechněte ZDE (17:31).