Spitzer hledí do deště

Spitzerův kosmický teleskop totiž uvnitř nově vznikající hvězdné soustavy kolem hvězdy NGC 1333-IRAS 4 B objevil takové množství vodní páry, že by prý pětkrát naplnila oceány na Zemi. Podle astronomů vodní pára "prší" ze zárodečných mračen soustavy a dopadá na prachový disk, ve kterém se formují planety. Dan Watson z rochesterské University v časopise Nature tvrdí, že uvnitř oblaku, kroužícího okolo zárodku hvězdy, se nachází rostoucí teplý disk hmoty. Data zjištěná Spitzerovým teleskopem ukazují, že led z vnější obálky hvězdných zárodků padá směrem k formující se hvězdě a po srážce s diskem se vypařuje.
Watson připomíná, že vodu na Zem přinesly ledové planetky a komety a že se ve formě ledu nachází také v hustých mezihvězdných mračnech. Nedávno Spitzer objevil první jasnou známku vodní páry na jedné z horkých plynných exoplanet. Podle nynějšího objevu je voda, která se detekuje snadněji než jiné molekuly, důležitým prostředkem ke studiu procesu formování planet. Její analýzou astronomové poznávají vlastnosti disku - např. vypočítali jeho hustotu, rozměry i teplotu. Pro zajímavost - obsahuje nejméně 10 miliard molekul vodíku na cm3, poloměr má větší než je průměrná vzdálenost Země - Pluto, tj. asi 6 miliard km, a jeho teplota dosahuje -103° Celsia.
Watson a jeho kolegové studovali pomocí Spitzerova infračerveného spektrografu 30 nejmladších známých hvězdných "embryí". Jen jedna měla obrovské množství vodní páry. Podle astronomů za to pravděpodobně může správná orientace teleskopu vůči soustavě NGC 1333-IRAS 4B, Spitzer se totiž dívá na její husté jádro. Hvězdné miminko je vzdálené asi 1000 světelných let v souhvězdí Persea, "živí" se okolním materiálem a stále "roste". Do jaké velikosti tenhle bumbrlíček naroste, astronomové nedokážou v této fázi ještě předpovědět.

Pravidelná rubrika Mýty, domněnky, objevy a omyly astronomie se vysílá v rámci každého třetího Planetária v měsíci.