Slavnostní večeře a předem objednané jídlo
Honza Spáčil z Ústí nad Labem píše: „Jdeme s manželkou na slavnostní večeři s jejími šéfy a kolegy z práce. Budou servírovat rybu a já ryby nesnáším, dělá se mi z nich špatně. Můžu jídlo odmítnout a říci si o něco jiného? Bojím se, že manželce udělám ostudu…“
Milan Knotek, znalec etikety: „Ostudu manželce asi neuděláte, když budou ovšem její kolegové normální, ale nedělá se to. Etiketa tento problém považuje, pane Honzo, za problém toho, komu jídlo nechutná, ne za problém organizátora. Když pozveme mnoho lidí na slavnostní večeři, je pravděpodobné, že někomu jídlo vyhovovat nebude - každému chutná něco jiného. Proto také organizátoři volí obvykle univerzálně úspěšná jídla – třeba svíčkovou, kuřecí maso…Ryby jsou vždy rizikové, ne každému chutnají, některým lidem celý život zapáchají a nic s tím neuděláme.“
Alena Perková, moderátorka: „No a jak se má pan Honza zachovat? Nechat to jídlo na stole a pak si ho nechat zase odnést?“
Milan Knotek, znalec etikety: „Etiketa doporučuje předstírat, že to jídlo jíme. Měli bychom se v něm, lidově řečeno, trochu „porýpat“, přesouvat ho na talíři, a přitom dělat, že se nic neděje – většinu lidí nezajímá, co se na našem talíři odehrává. Můžeme sníst jen přílohu, třeba salát nebo bramborovou kaši, aby z toho talíře prostě něco ubylo. V dobré restauraci by se nás na slavnostní večeři neměl číšník v kolektivu ptát, jestli nám chutnalo, takže když nám talíř odnáší, nemusíme to doprovázet vysvětlujícím komentářem.“
Alena Perková, moderátorka: „…a když se na to přece jen pana Honzy někdo zeptá?“
Milan Knotek, znalec etikety: „Pokud se to stane, nemusí se na nic vymlouvat, má svá asertivní práva, řekne třeba stručně „Já ryby nejím“ nebo něco podobného. Když bude pan Honza s okolím dobře konverzovat a zvolí vhodné oblečení, tak na té akci určitě ostudu neudělá.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
