S psychoterapeutkou o syndromu vyhoření v práci i ve vztazích

„Syndrom vyhoření bych popsala jako, jakým způsobem nakládám se svou energií a aktivitou – jak se věnuji i sobě kromě povinností okolo,“ vysvětluje Zuzana Hrochová a pokračuje: „V situaci, kdy nastupuji do práce, kde mám zájem ukázat, že jsem pro ni vhodná, k tomu mě ještě baví, budu dělat všechny úkoly se vší aktivitou a zájmem. To ale nejde vydržet dlouho, postupně začne docházet síla. Zjistím, že stejné úkoly už mě prostě nenaplňují. Postupně se na nás nakládají povinnosti a my si musíme umět říct stop.“

Musíme odhadnout svoje síly a nepřepálit to. „Když se syndrom odhalíte včas, můžete mu předejít. Příznakem může být například bolest hlavy, nespavost, nechutenství, svíravá bolest v břiše a podobně. Nejtěžší úkol je si to včas uvědomit,” radí psychoterapeutka.

Syndrom vyhoření ve vztazích

S vyhořením se lidé ale nepotýkají jen v pracovním procesu, ale i v mezilidských vztazích.

„Vztah by měl být rozvíjen oběma jeho členy. Vztah vztahem dělá zájem jeden o druhého, a jakmile tomu tak není, objevuje se nejistota, zda jsme stále součástí jejich světa, zda jsme pro ně ještě dobří. Takto začne ten vztah vyhořívat,” popisuje.

Vyhořet přitom nemusí pouze vztahy partnerské – platí to na jakékoliv od rodiny po práci. „Rozdíl u partnerského vztahu je ten, že zde je i intimita a nejde dlouhodobě sdílet intimitu s někým, o kom mám pocit, že se o mě nezajímá,“ přibližuje Hrochová.

Mezi znaky, že vztah nefunguje, může patřit třeba pocit, že nás partner neposlouchá, že tu pro nás není nebo ani nepoděkuje. „Ideálním řešením je komunikace. Říct si, zda ti dva spolu stále chtějí být, a co pro to mohou udělat,” dodává Zuzana Hrochová.

Více rad, jak se syndromem vyhoření pracovat, a kdy je například čas na vyhledání odborné pomoci, se dozvíte z přiloženého audiozáznamu rozhovoru.