Ptačí obr z Aljašky

17. listopad 2002

Rozhovor s kryptozoologem Jaroslavem Marešem.


Ptačí obr z Aljašky

Na jihozápadním pobřeží Aljašky, u obcí Togiak a Manokotak, poblíž města Dillinghamu byl v půli října několikrát spatřen obrovský pták, jehož křídla mohla mít podle svědků rozpětí až 4,5 metru. Někteří dokonce tvrdili, že pták byl velký jako malé letadlo, Cessna 207 a nebo dvoumístný Super Cub. Pozorován byl ze země i ze vzduchu. Podle jednoho ze svědků, kteří ho viděli z paluby letadla, vypadal pták jako orel; v servisu tiskových agentur jste se však mohli dočíst i to, že okřídlený obr byl podobný vyhynulému ptakoještěrovi. V jednom českém deníku dokonce k článku připojili sugestivní fotografii z filmu Jurský park - obří ptakoještěr pronásleduje prchajícího člověka. My zůstaneme prozatím u konstatování, že šlo o nějakého velkého létajícího tvora. O jednom takovém si na západním pobřeží severní Ameriky indiáni vyprávějí báje. Říkají mu hromopták. Určitě ho znáte: trůní na vrcholu takřka každého indiánského totemu. Je to obrovský pták orlovitého vzhledu, jehož hlava je po stranách opatřena podivnými útvary, připomínajícími vztyčené uši a nebo rohy. Pokud chtějí indiáni zobrazit orla, rohy mu neudělají. Jde tedy zjevně o jiného ptáka. Jenže o jakého? Může mít, čistě teoreticky, ptačí obr velikosti letadla, pozorovaný v říjnu nad Aljaškou něco společného s bájným indiánským hromoptákem? Právě na to jsme se zeptali kryptozoologa Jaroslava Mareše.

Mezi indiánskými kmeny západního pobřeží Kanady se skutečně už řadu století vypráví legenda o obrovském dravci, kterému tam říkají thunderbird, česky hromopták, a kterého také zobrazují na vrcholech svých totemů. Říká se o něm, že když zamává křídly, zvedne se prudký vítr, připomínající bouři. Legenda o hromoptáku je dodnes živá a vyprávějí si ji nejen indiáni kmenů Kwakiutl nebo Haida, žijících v oblasti západní Kanady, zejména v provincii Britská Kolumbie, ale pověsti o hromoptáku jsou známé i severněji, až po Yukon a můžete je slyšet i na Aljašce. Tyto legendy obsahují dost konkrétní detaily a když se člověk podívá na totemy Kwakiutlů a Haidů, uvidí, že ve všech případech jsou na nich zobrazována jen reálně existující zvířata, i když ve značně stylizované až mytologizované podobě. Pokud by tedy hromopták reálně neexistoval, byl by jedinou výjimkou.

Medvěd grizzly, vlk, bobr, orel, krkavec, kosatka - a hromopták. To jsou totemová zvířata indiánů na západním severoamerickém pobřeží. Znamená to tedy, že tam opravdu, nejspíš v přísném utajení, žije nějaký ptačí dravec extrémních rozměrů? A nebo alespoň žil - někdy v minulosti?

Pravdou je, že na západě severní Ameriky ještě relativně nedávno skutečně žili obrovští ptáci, kteří by tomu popisu, alespoň co se zmíněného čtyřapůlmetrového rozpětí křídel týče, zhruba odpovídali. Byly to některé obrovské druhy rodu Teratornis, jejichž nálezy známe z předměstí Los Angeles, ze slavné lokality La Brea Tar Pits. Na této lokalitě bylo nalezeno i množství jiných paleontologických materiálů, například kostry obrovských šavlozubých koček rodu Smilodon, kterým se ne zcela přesně říká šavlozubí tygři, kostry velkých mastodontů a také obrovští ptáci, kteří patřili do příbuzenstva kondorů. V té oblasti La Brea bylo kdysi asfaltové jezírko, do kterého občas zapadala velká zvířata, například mastodonti. Šavlozubé kočky se je snažily ulovit a zapadly do asfaltu také. Stejný byl i osud velkých dravých Teratornisů. Bývalé asfaltové jezírko je skutečný paleontologický poklad, naleziště, kde je k dispozici jakýsi průřez faunou, která v té oblasti tehdy žila. Vzhledem k tomu, že se jedná už o čtvrtohory, není to doba zas až tak vzdálená. Je proto možné předpokládat, že by třeba některý z obrovský Teratornisů mohl přežít podstatně déle, než z jaké doby pocházejí jeho poslední paleontologické nálezy. Může existovat i romantická představa, že by třeba někde ve vnitrozemí Aljašky a nebo ve vnitrozemí kanadské provincie Yukon mohli poslední tito ptáci přežívat až do dneška. Existence tak obrovského dravce není nic, co by se neslučovalo se zoologií nebo ornitologií. V historii se vyskytovali i mnohem větší ptáci; relativně nedávno byl dokonce v Argentině objeven obrovský dravec, opět příslušník skupiny teratornidů, který byl nazván Argentavis magnificus. V rozpětí měl až osm metrů! Jiná otázka je, zda skutečně máme ten zcela konkrétní případ, o němž je řeč, dávat do souvislosti s nějakým přežívajícím obrovským Teratornisem a nebo jestli bychom se měli pokusit hledat jiné vysvětlení. Já osobně bych vsadil i poslední korunu na to, že to vysvětlení bude mnohem realističtější.

Pokud ano, tak jaké?

Na východě Asie, v oblasti Kamčatky a také na japonském ostrově Hokkaidó žije obrovský orel, který se jmenuje orel kamčatský, Haliaeetus pelagicus (vidíte ho na fotografii). Můžete ho vidět i v některých našich zoologických zahradách (viz DODATEK). Zcela výjimečně byly zaznamenány zálety tohoto velkého orla i na teritorium jihu Aljašky - na Pribylovovy ostrovy a dokonce i na ostrov Kodiak. No a když se podíváme na mapu, zjistíme, že osady Manokotak a Togiak, z nichž byla v říjnu hlášena pozorování záhadného obrovského ptáka, připomínajícího orla, leží takřka v půli spojnice mezi Pribylovovými ostrovy a Kodiakem. Navíc jsou to obce u mořského pobřeží a orel kamčatský patří do širší skupiny mořských orlů. Je to tedy lokalita, na níž by se přirozeně zdržoval - vzhledem k potravě, kterou se živí.

Obyvatelé Aljašky ovšem orly znají. Proč by tedy měli být překvapeni a nebo dokonce šokování při spatření orla kamčatského?

Jsou zvyklí na amerického orla bělohlavého, Haliaeetus leucocephalus, který je příbuzným obra z Kamčatky, ale je menší a jinak zbarvený. Orel bělohlavý má, jak už říká jeho jméno, bílou hlavu a krk (viz fotografie). Postrádá také jakési dlouhé bílé pásy na přední straně křídel, kterými je naopak ozdoben orel kamčatský. Právě tyto bílé pásy (dobře jsou vidět na další fotografii) opticky ještě více zvyšují dojem z jeho mohutnosti a zdánlivě zvětšují i jeho rozpětí, které u těch největších exemplářů může dosahovat až 2,7 metru. V každém živočišném druhu navíc existují i mimořádně vzrostlí jedinci, takže si můžeme klidně představit i obrovského, mimořádně velkého orla kamčatského, který by možná mohl dorůst až do třímetrového rozpětí křídel. Musíme uvážit i to, že pozorujeme-li předmět letící ve vzduchu, řekněme obrovského orla, je dost obtížné odhadnout jeho velikost a rozpětí, protože nám chybí měřítko. V tu chvíli záleží na tom, v jaké vzdálenosti si ho představujeme. Pokud je to vzdálenosti byť i jen o něco větší než se ve skutečnosti orel nachází, odhad rozpětí výrazně vzrůstá. Takže znovu opakuji - orel kamčatský je natolik odlišný od orla bělohlavého, na kterého jsou v té oblasti zvyklí, neboť je tam velice hojný, že svědkové nutně museli být při spatření něčeho tak velikého překvapení a také přesvědčení, že to vlastně není orel. Jinými slovy - není to ten pták, kterého jsou zvyklí orlem nazývat; je úplně jiný. Diference v barvě je na první pohled patrná, to zvíře je také mnohem mohutnější, rozpětí křídel se zdá být mnohem větší než u orla bělohlavého a ten rozdíl se opticky ještě zvyšuje i vzhledem k tomu bílému pásu na křídlech. Chybí-li měřítko a odhadne-li se špatně vzdálenost letícího ptáka, může se skutečně orel kamčatský svědkům bez potíží zdát mnohem větší než ve skutečnosti je. Takový chybný odhad pak může zvětšit rozpětí ze 3 třeba i na těch 4,5 metru. Byl bych opravdu velice rád, kdyby šlo o nějakého obrovského přežívajícího Teratornise, ale jsem pevně přesvědčen o tom, že pozorovaný pták byl nádherný exemplář orla kamčatského, který se vydal na výlet k jižnímu pobřeží Aljašky. A myslím si, že takové vysvětlení nečiní tento případ o nic méně zajímavějším.

A co říkáte tomu, že ho někteří svědkové přirovnávali dokonce k ptakoještěrovi?

Ve vztahu k současné značné popularizaci přežívajících ptakoještěrů může být dojem svědka třeba i takový, že to obrovské a pro něj neznámé letící zvíře se svou velikostí ptakoještěrovi podobá. Ten dojem má tedy vazbu především k velikosti, nikoliv už k dalším tělesným znakům zvířete. Jeden z cestujících letadla, kteří nad Aljaškou toho obrovského ptáka pozorovali ze vzduchu ho přirovnával k obrovskému orlu. Čili přirovnání k ptakoještěrovi je druhotné. Musíme si také uvědomit, že ne všichni ptakoještěři byli velcí. Někteří měli rozpětí křídel jen jako náš holub, případně i menší. Byli mezi nimi samozřejmě i obři, kteří dosahovali rozpětí osmi nebo i jedenácti metrů. Největší z nich, Quetzalcoatlus northropi, měl rozpětí jako stíhačka Northrop, od níž také pochází jeho druhové jméno - kolem osmnácti metrů. Zkrátka - říct o létajícím tvorovi, že svou velikostí připomínal ptakoještěra je velice nepřesné. Neříká to nic. To je jako kdybyste řekli, že svou velikostí připomínal ptáka. Může to být vrabec a nebo taky třeba kondor.

Ne každá záhada je zkrátka záhadou, což je známá věc, ale není na škodu si ji občas připomenout. Leckterá bublina praskne už při nafukování. Ostatně - v aljašských novinách hovořily titulky jasně o orlu kamčatském, o čemž se lze přesvědčit na internetu. Nevím sice, jestli to v nich psali od samého počátku, ale to na věci nic nemění. I u nás bylo tohle vysvětlení zveřejněno, ale jen tak mimochodem a hlavně hodně nenápadně. Jako by pravda nebyla už tak zajímavá. Bohužel - občas to tak bývá.

Frederik Velinský
Originální kresba pro Planetárium Jiří Svoboda.
Fotografie autor (1) a ZOO Liberec (publikováno s jejich laskavým svolením).

DODATEK

Orel kamčatský
nebo též východní (Haliaeetus pelagicus, anglicky Steller's Sea-Eagle) je největším druhem orla. Jeho obvyklé rozpětí křídel je kolem 2,5 metru. Kromě bílého pruhu na křídlech má i mohutný, sytě žlutý zobák. Žije většinou na mořském pobřeží a kromě lovu ptáků a savců sbírá i vše, co vyvrhne moře. Rád také loví třoucí se lososy. Hnízdí většinou na vysokých stromech a jeden pár se do svého hnízda vrací třeba i několik let. Neustále upravované hnízdo pak může mít i přes dva metry v průměru.
V České republice chovají orla kamčatského celkem čtyři zoologické zahrady. Vedle té pražské jsou to i zoo v Brně, Chomutově a v Liberci. Liberecká zoo je čtvrtá na světě, kde se právě v letošním roce (2002) podařilo úspěšně odchovat mládě tohoto největšího orla. Na celém světe je v zoologických zahradách chováno asi 60 orlů kamčatských, 7 z nich je v Liberci.

autoři: frv , Jaroslav Mareš
Spustit audio