Psí Bandu mám celou z útulků. Pomáhám jim začít nový život, říká musherka z Cínovce

Soňa Svobodová se svou psí smečkou
Soňa Svobodová se svou psí smečkou

Soňa Svobodová psům podřídila celý život. Její smečku tvoří výhradně psi, které si vzala z útulků. Zapřahá je do saní a jezdí s nimi po horách. Před osmi lety kvůli nim koupila i domek na Cínovci.

„Jsou tu nádherné terény, skvělé tratě a přes týden i velmi málo turistů,“ vypočítává výhody bydlení na česko-německé hranici.

Její dům nepřehlédnete, zahradu zdobí desítka zelených psích obydlí. „Mám dvanáct psů, jedenáct velkých a tuhle střapatou k tomu,“ ukazuje na fenečku, které říká Zajíc.

Všichni její psi jsou kříženci plemen husky nebo jiného severského psa a všichni přišli z útulku. „Támhletu mi minulý týden přivezli z Popradu,“ ukazuje nejmladší přírůstek ve své bandě. „Jsou to husky von banhof,“ říká s úsměvem.

Nová jména psům pomáhají začít nový život

„Lidé si je pořídí, aniž by věděli, co takový pes potřebuje. A když mu to neposkytnou, pes není šťastný.“ No a nešťastní psi zlobí a jejich páníčci se jich zbavují. Na Cínovci jsou ale šťastní všichni.

Soňa Svobodová se svou psí smečkou

„Dávám jim nová jména. Pomáhá jim to začít žít nový život. Rychleji se adaptují na nové podmínky. Jednou jsem zkusila psa asi po dvou letech oslovit jeho původním jménem. To byl šok. Okamžitě se začal třást a být neurotický. Trvalo čtrnáct dní, než se srovnal,“ vzpomíná chovatelka.

Víc psů už by neuživila. „Když jim chcete dopřát, tak se to prodraží,“ říká, zatímco psům do misek rozlévá z oranžové konve polévku.

Koníček se jí stal i profesí

Její koníček se jí stal zároveň profesí. Vyjížďky a vycházky se spřežením Psí Bandy ji živí. „Abych své psy dostala do formy, naučila jsem se rehabilitační Dornovu metodu. Ti týraní totiž bývají nejen ve špatném psychickém, ale i ve špatném fyzickém stavu. Dneska už masíruju i cizí psy,“ popisuje další svou výdělečnou aktivitu spjatou se psy.

Její chlupatá smečka dojedla a spokojeně polehává na boudách a kolem nich. Teploměr ukazuje -8 ̊C a psi i jejich panička vypadají velmi spokojeně.

Uvnitř horského domku zatím sleduje pohádku Sonin malý syn. „Kvůli němu jsme toho letos mnoho nenaběhali. Jsem závislá na tom, kdy mám hlídání. Ale to nevadí. I když se dostanu na dlouhou projížďku jen občas, je to radost.“

A právě radost je to, co mladou ženu naplňuje. Žije jen přítomností a nic zásadního neplánuje. „Jasně, že by se mi líbilo bydlet na Aljašce, někde daleko od lidí, pod horami na širých pláních. Ale tady to mám taky ráda. Jak bude vypadat můj život za pět let? To neřeším. Důležité je teď a tady.“