Procházka oblohou (červenec)

V jeho vrcholech nalezneme Vegu, Deneb a Altair. Pro připomenutí - modrobílá Vega v souhvězdí Lyry je jednou z nejjasnějších hvězd oblohy. Deneb je na chvostu Labutě, zatímco Altair v Orlu doprovázejí po stranách slabší hvězdy - jejich uskupení může připomínat Orionův pás. Západně od Vegy najdeme nevýrazné souhvězdí Herkules, mezi Herkulem a Pastýřem pak velmi hezkou Severní korunu s jasnou hvězdou Gemmou. Z ekliptikálních souhvězdí nejsnáze poznáme Štíra s červenavě zbarvenou hvězdou Antares. Východně od něj, v nejjasnějších částech Mléčné dráhy, je Střelec a za ním na ekliptice Kozoroh.
Zatímco v červnu jsme viděli všechny planety, červenec je o trochu méně příznivý. Merkur se přestěhuje z večerní na ranní oblohu a nad severovýchodní obzor. Venuše je vidět ještě večer nad západem, koncem měsíce však už bude nepozorovatelná, aby se pak objevila až koncem srpna jako Jitřenka ráno nad východem. Mars uvidíme v druhé polovině noci a Jupiter jasně září po většinu noci kromě jitra, přičemž se posouvá do dřívějších hodin. Saturn bude nízko na večerní obloze a velmi vzdálené planety Uran a Neptun jsou viditelné v silnějších dalekohledech po většinu noci kromě večera.
Z úkazů se můžeme těšit pouze na jednu konjunkci Merkuru s Měsícem, která nastane 13. července ve čtyři hodiny ráno, planeta bude ovšem až 8 úhlových stupňů od Měsíce. Za zmínku stojí pěkné seskupení Měsíce, Venuše, Saturnu a hvězdy Regulus 17. července na večerní obloze. Země se 7. července ocitne v tzv. odsluní, jinými slovy - bude v té chvíli nejdále od Slunce, a to 152 milióny kilometrů.
Měsíční fáze začneme rovněž 7. červencem, kdy se náš souputník ocitne v poslední čtvrti. V novu, tudíž neviditelný, bude 14. července a do první čtvrti doroste dvaadvacátého. Úplněk nastane 30. července. Hezkou podívanou!