Proč Vikingy nenašly Marťany

27. červen 2010

Na Marsu se odedávna předpokládala existence života. Zpočátku se spekulovalo o celé civilizaci Marťanů. Nakonec byla očekávání redukována až na úroveň bakterií a mikrobů. Ani ty se však pozemským průzkumníkům nedaří nalézt. Ozývají se hlasy, které říkají, že na to jdeme špatně a že používáme nevhodných metod. Marsovský život jsme prý dokonce už jednou měli na dosah. Jen jsme si ho jaksi „nevšimli“.

Ve sdělovacích prostředcích se asi před třemi lety objevily informace o údajně nepřesné interpretaci výsledků biochemických experimentů, které prováděly v 70. letech minulého století na Marsu americké sondy Viking. Oba Vikingy údajně nejen že nezaregistrovaly přítomnost života, ale dokonce ho při provádění svých experimentů zahubily. Mimochodem – od startu Vikingů k Marsu uběhne letos v srpnu pětatřicet let. Z jakého pramene informace o „pokažených“ experimentech pocházejí a do jaké míry jsou hodnověrné? Na to jsme se před časem zeptali odborníka na kosmonautiku Antonína Vítka z Akademie věd České republiky:

Antonín Vítek: „Na palubách sond Viking byla biochemická laboratoř, která měla za úkol pátrat po přítomnosti mikroorganismů, které by určitým způsobem reagovaly s přidanými živinami, případně které by nějakým způsobem měnily po přidání vody prostor kolem sebe. To znamená, že by třeba vyvíjely kysličník uhličitý. Když byly tyto experimenty na povrchu Marsu spuštěny, určité reakce byly skutečně pozorovány. Ale byly to reakce naprosto netypické pro pozemské mikroorganismy, a proto nakonec vědci usoudili, nebo došlo k jakémusi konsensu, že to, co jsme pozorovali, byla reakce těch přidaných pozemských živin přímo s půdou, respektive s chemickými látkami, které v ní mohly být obsaženy. Mars je rudá planeta – to se vědělo už tehdy. Ta rudá barva je dána tím, že se v povrchových vrstvách nachází velké množství sloučenin železa ve vyšším oxidačním stavu – promiňte mi tu chemickou hantýrku. Mars je prostě zrezavělý. Železo se působením kyslíku a vody přemění v rez, obsahující trojmocné železo – je to tak na Zemi a stejně to proběhlo s minerály na Marsu. Tady u nás jsou ale horniny převážně černé a jen výjimečně jsou nažloutlé nebo zrzavé. To je dáno tím, že na Zemi převažuje dvojmocné železo. A teď vědci prohlásili, že když je to na Marsu takhle zoxidované, tak tam mohou existovat sloučeniny, které by mohly oxidovat ty přidané pozemské živiny a projevovat tak určitou aktivitu, která by však nebyla biologická, ale ryze chemická.“

Přistávací modul sond Viking

Koncem roku 2006 se v jednom odborném časopise objevil článek, který se k třicet let starým experimentům Vikingů znovu vrací. Jak zdůrazňuje Antonín Vítek, jeho autory jsou dva američtí geologové – což je třeba mít na paměti, chceme-li posuzovat hodnověrnost jejich biologické teorie. S čím tito vědci přišli?

Antonín Vítek: „Poukazovali na to, že množství té základní oxidační látky, která by mohla vznikat na Marsu, je příliš malé na to, aby se skutečně daly ty jevy, pozorované v laboratořích sond Viking, popsat jen anorganickým procesem. A přišli s následující teorií: jedno z velice silných oxidačních činidel tady na Zemi, které zná víceméně každý z nás, je peroxid vodíku. Používáme ho třeba k tomu, abychom s ním dezinfikovali rány, takže víceméně můžeme říct, že spíš život zabíjí, než aby ho podporoval. Dnes ale známe celou řadu organismů i tady na Zemi, jak mikroskopických, tak i větších, které peroxid vodíku využívají. Třeba brouk prskavec větší má ve svém těle shromážděný peroxid vodíku, který používá v obranných mechanismech proti svým nepřátelům a zastrašuje je. Takže ti geologové přišli s nápadem, že by na Marsu mohly být nějaké mikroorganismy, které by ve svém metabolismu uvnitř buňky využívaly nějakým způsobem právě ten peroxid vodíku. Mělo by to ještě jeden velice zajímavý vedlejší efekt. Když totiž smícháte peroxid vodíku s vodou, uděláte z něj roztok, tak takovýto roztok netuhne při 0° Celsia, ale při podstatně nižší teplotě. To by bylo na Marsu, kde je velká zima a kde jen výjimečně v oblasti rovníku dosahují teploty hodnot mírně nad 0° Celsia, pro ty organismy velice výhodné. Navíc – když zmrzne čistá voda, vzniknou jehličkové krystalky, které vám roztrhají tkáň; zničí prostě strukturu buňky. Zatímco když zmrzne směs peroxidu vodíku s vodou, tak vznikne jemný prášeček, který nemá tak ostré hrany a buňky nepoškodí. Takže i v tomhle případě by to bylo pro ty mikroorganismy značné výhodné.“
Antonín Vítek ještě pokračuje:

Okolí místa přistání na snímku ze sondy Viking 1

Taková tedy byla hypotéza dvou amerických geologů, uveřejněná na sklonku roku 2006. Představil vám ji odborník na kosmonautiku Antonín Vítek z Akademie věd České republiky. Co této hypotéze říkali biologové?

Otázka existence života na Marsu zůstává stále otevřená. Může tam být, ale také nemusí. Pokud by skutečně byl nalezen, mělo by to zásadní vliv na další pronikání člověka na rudou planetu. Museli bychom se zkrátka rozhodnout, jestli skutečně chceme riskovat setkání s mimozemským životem, i když jen na mikrobiální úrovni. Co by se stalo, kdyby se zavlečení pozemští mikrobi dostali do kontaktu s těmi marsovskými? Jejich setkání by mohlo skončit katastrofou – pro život na Marsu, i pro ten pozemský. Mnozí vědci se proto domnívají, že takovému kontaktu je třeba stůj co stůj zabránit. Jiní by zase marsovský život rádi prozkoumali. Nezbývá než doufat, že jej s pomocí dokonalejších experimentů na dálku poznáme. Pokud existuje.

Vysíláno v Planetáriu č. 26/2010, 27. června - 2. července (repríza z Planetária č. 21/2007, vysílaného 19. – 25. května 2007).
Přepis: NEWTON Media, a.s., redakčně upraveno.
Kompletní rozhovor si poslechněte ZDE (10:51).

autoři: Antonín Vítek , frv
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.