Přijde vám, že jsou auta čím dál dražší? Omyl! Přesvědčte se!

Například kdo měl na začátku devadesátých let na to, aby si koupil Favorita v ceně 84 600, měl by dnes na škodu Superb. Ceny totiž odpovídají hodnotě 26 měsíčních platů. Tyto dva modely mají ještě jedno společné - průměrnou spotřebu 7 litrů na 100 kilometrů. Pro srovnání jsme použili Favorita s obsahem motoru 1,3 litru a Superba s 1,8 TSI.

Srovnávat bezpečnost se ale rozhodně nedá. Něco takového jako Airbag nebo ABS byste před dvaceti lety v tuzemských vozech hledali jen marně. Skoro 90 procent automobilů, které jezdily po našich silnicích, bylo značky Škoda. Nejlevnější „stopětka" přišla na bezmála 58 tisíc. Na tu jste potřebovali 17 platů. Dnes vám na nejlevnější Fabii stačí jen deset platů.

Zajímavé je, že ojetá auta byla před revolucí někdy dražší než ta nová. Na volném trhu se totiž nečekalo, a tak si mnozí rádi připlatili, aby nemuseli několik let čekat.

Možná si někteří ještě vzpomenete na takzvanou vinkulaci. Peníze na nové auto jste složili do státní České spořitelny a pak čekali tři až pět let na dopis, že si ho můžete přijít převzít. Stát si tak od vás půjčil, samozřejmě bez úroků.

Od tohoto systému se ale postupně upustilo a dalo se zajít do prodejen Mototechna, AZNP, což byl zkratka pro škodovácké Automobilové závody národní podnik, popřípadě do Tuzexu.

Auta se ale prodávala i v pražských obchodních domech Labuť a Kotva. Na své si v té době přišli prodavači. Úplatek za „podpultovku" byl od pěti do deseti tisíc. Do prodejny přišlo třeba 15 vozů, na které čekalo sto lidí.

Jestli jste teď začali vzpomínat na levný benzín, tak pozor! Litr benzínu stál v té době 8 korun. Převedeno na dnešní ceny, zaplatili bychom za litr naturalu 60 korun. Jedna věc se ale přeci jen nezměnila, a to průměrné stáří našich plechových miláčků. To je totiž stále stejné - 14 let.