Příběhy z kalendáře - Leopold Leo Thun

Thunové pocházeli ze starého šlechtického rodu z Tyrolska, jehož jedna část se v 17. století usadila v Čechách. Nový děčínský potomek dostal jméno Leopold Leo.

Dostalo se mu domácího vzdělání a později studoval práva na pražské univerzitě. Tam si oblíbil dílo významného českého německy hovořícího matematika, kněze a filozofa Bernarda Bolzana.

Po studiích cestoval po Evropě a poté nastoupil, jak se na mladého šlechtice slušelo, do státní služby. Ve 40. letech 19. století se účastnil vlasteneckého života v Praze, napsal několik vlasteneckých spisů, a dokonce se snažil naučit česky, takže si nechával říkat Lev, nikoli Leo. Byl jedním z prvních zakladatelů Matice české a později i členem Sboru pro vzdělání řeči a literatury české. Tehdejší česká politická reprezentace začala s mladým Thunem spojovat velké naděje.

Leopold Leo byl totiž po odchodu hraběte Rudolfa Stadiona jmenován roku 1848 presidentem Gubernia, tedy zemské vlády v Čechách. Choval sice sympatie k českým vlastencům a některým jejich vůdcům, ale jejich požadavky pokládal za přehnané a předčasné.

O pražském červnovém povstání v roce 1848, kdy byl studenty vězněn v Klementinu, napsal Leopold Leo Thun v dopise příteli, že české hnutí nemělo podklad národnostní, ale pouze politicko - revoluční. Rozpustil Národní výbor a od léta 1848 se stále více sbližoval s politiky ve Vídni. Stal se ministrem kultu a vyučování, členem panské sněmovny a čestným členem Akademie věd.

Leopold Leo hrabě Thun - Hohenstein provedl řadu školských reforem. Střední a univerzitní studium zmodernizoval podle německého vzoru a povolal do Rakouska profesory z Pruska. Zakládal takzvané české reálky, kde se ale nejprve vyučovala většina předmětů německy.

Jeho účast ve vládě už později v českém prostředí nebudila ani smíšené pocity, jen otevřené nepřátelství, a to přesto, že vystupoval jako člen české šlechty na obranu českého státního práva a od roku 1861 zasedal v panské sněmovně a na českém sněmu.

Zemřel ve Vídni 17. prosince 1888.