Příběhy z kalendáře - Ignác Petschek

Ignác se narodil v červnu 1857 a v sedmnácti nastoupil jako úředník do Pražské banky. Ta ho poslala do Loun, kde měl provést revizi hospodářského výsledku tamního cukrovaru. Revizní zpráva Ignaze Petschka byla dokonalá a banka proto nadějného úředníka poslala k Jakobu Weinmannovi do jeho velkoobchodu uhlím v Ústí nad Labem.

Ignácovi bylo 19 let, když pochopil, že na uhlí se dá vydělat, a u Weinamanna nastoupil jako obchodní cestující. O čtyři roky později se osamostatnil a v Ústí si zřídil vlastní obchodní firmu s hnědým uhlím. Rychle vybudoval prosperující společnost. V roce 1882 svůj podnik finančně spojil s kapitálově silnou Anglobankou a s dostatkem peněz začal skupovat doly v Čechách.

Těsně před začátkem 20. století tak nedostudovaný gymnazista ovládal polovinu severočeského hnědouhelného průmyslu. Nezaskočila ho ani krize v roce 1900, kdy nebyl o uhlí zájem. Petschek začal z méně hodnotného uhlí vyrábět brikety, které měly skvělý exportní úspěch.

V meziválečném období nechutně bohatý Petschek skoupil mnoho uhelných dolů v Německu a ve dvacátých letech měla rodina Petschků pod kontrolou asi polovinu veškeré těžby hnědého uhlí v Evropě. A protože k bohatství patřila i dobročinnost, Petschek zaplatil stavbu dětského pavilonu ústecké nemocnice, pavilonu Helena v dělnické ozdravovně v Ryjicích, chlapeckého výchovného domova Na kabátě, ozdravovny pro nemocné tuberkulózou nebo mateřské školy v Předlicích.

Konec impéria Petschků nebyl veselý. Byli to židé a netajili se odporem k nacismu. V létě 1938 proto emigrovali a z Čech odvezli 600 milionů předválečných korun - což byla asi jen desetina jejich majetku. Ignác Petschek se už toho naštěstí nedožil - zemřel před 77 lety, 15. února 1934 v Ústí nad Labem.