Příběh lišáčka z Děčína: Málem nepřežil, ale ujal se ho myslivec

Malého lišáka našli lidé v zahrádkářské kolonii a odnesli ho do psího útulku v Děčíně. Nejdřív to s ním nevypadalo dobře.

„Vypadal, že nepřežije noc. V útulku mu dali přes stříkačku, já mu taky dal přes stříkačku. Teď už tady dlabe na mističku a skoro se v tom i koupal,“ popisuje s úsměvem myslivec Jakub Barták.

Malý lišák dostal jméno Filip. V útulku mu poskytli základní péči, odčervili a odblešili ho, teď ještě čeká na očkování. „Teď mu je tak měsíc a půl. Říkají, že ve dvou měsících ho mám naočkovat,“ doplňuje Barták, který si z lišáčka chce vychovat mazlíčka. Občas mu dovolí jít s ním do postele, už teď chodí Filípek chodí na kočičí záchod a začíná být mazlivý.

Čím se krmí domácí?

„Jí úplně to samé, co v přírodě. Sousedi neměli radost, když se dozvěděli, že máme doma lišku. Dáváme srdíčka, játra, slepičí pařátky, lopatku na okus, abychom mu podpořili kosti a klouby,“ vypočítává myslivec a dodává: „Už slyší na jméno a hlavně je strašně chytrý! Ne nadarmo se říká chytrý jako liška!“

Chovat lišku jako domácího mazlíčka není jen tak. Pořád v ní převládá šelma. Člověk se k ní nemůže chovat jako třeba ke psovi, liška je velmi aktivní a ráda ničí zařízení bytu. Jakub Barták také přemýšlel, jak to udělat, aby se lišáka místní lidé nebáli. „Reflexní pásku Filip dostane a reflexní obojek...“

Pro mladého myslivce je liška zatím takovou neznámou. Doma má tři psy, papouška, koně a fretky. Jak lištičku chovat, se dozvěděl od svého dědy. „Děda měl lišku a jezevce. Toho taky vychováváte jako psa, je to psovitá šelma.“

Spousta lidí neví, co dělat, když najdou opuštěné zvíře

Lišáček Filip z Děčína|foto: Daniela Pilařová

Naopak velmi bohaté zkušenosti s chovem zvířat z lesa má hajný František Pažout z Děčína. V hájence pod Chmelným vrchem má výra, laň a kance. „Míval jsem dvě liščata, pro veřejnost... Ale na to lišky nejsou moc vhodné. Pořád tam je nějaká ta bázeň. A když se začne bát, tak lítá po celém kotci.“

František Pažout se stejně jako Jakub Barták hodně věnuje dětem. Oba se shodují v jedné věci. „Spousta lidí neví, co dělat, když najdou samotné zvířátko. To tady učíme ty děti na lesní pedagogice. Důležité je na mládě nesahat, protože pak si ho maminka nevezme zpátky a nechce se o něj starat,“ konstatuje František Pažout.

Při nálezu zraněného nebo na první pohled opuštěného zvířete je nejlepší zavolat do místního útulku. Tam už vám poradí, jak se zachovat, nebo se o zvíře sami postarají.