„Práce jezného? To je život na řece,“ říká Jan Matějka z ústeckých zdymadel

„Na vodě jsem se narodil, protože můj táta byl u vody, můj děda byl na zdymadle v Beřkovicích a já jsem tady od roku 1975,“ vzpomíná vrchní jezný Jan Matějka.

Téměř 40 let slouží za střekovských zdymadlech a za tu dobu mu unikátní stavba přirostla k srdci. Podobně zajímavá technická památka se postaví už jen stěží. I proto má o zdymadla strach, a to hlavně při povodních. V takových momentech ale musí ochránit hlavně majetky lidí, teprve pak přicházejí na řadu samotná zdymadla.

Krizové situace vzbuzují obavy i u zkušeného jezného. Najdou se ale i momenty, kdy ho překvapí samotná příroda.

„Takový ty chytrý ryby dokážou naplout do plavební komory – instinkt ryby je totiž že pluje proti proudu,“ vysvětluje vrchní jezný.

Méně chytří obyvatelé vody ale využívají opravený rybí přechod, který je vedle vodní elektrárny. Na ryby se přitom myslelo už při stavbě zdymadel ve 30. letech minulého století.

„Necítíme se jako betonová lobby, ale jako spolupracovníci přírody. Když tady to vodní dílo postavili, museli umožnit rybám, aby tu překážku, která tady vznikla, překonaly,“ říká vrchní jezný Jan Matějka. Práce má na zdymadle dost, rád by ale otevíral brány plavebních komor více lodím.