Hana|Dobrý večer, největší vykročení z mé komfortní zóny bylo před 33 lety, kdy jsem po smrti maminky opustila panelák v okresním městě , vyšla jsem vstříc partnerovi a začala žít na vesnici. Byla to pro mne obrovská změna, na kterou jsem si dlouho zvykala. Lesy plné hub, člověk byl hned v přírodě, domácí zvířátka a pejsek. Dnes jsem již po smrti manžela sama v domku, ale s pejskem a se slepičkami. Kouzelná příroda kolem mě, to je to, proč bych dnes neměnila. Hana z Pošumaví
Sváťa z Brna|Dobrý večer všem všem všem První vykročení jsem zažil při absolvování první TV soutěže AZ kvíz, později to šlo lépe ať už v Risku ,1 proti 100 Jak se znáte či Nejslabší máte padáka.Nikde jsem moc neuspěl ale vykročení to bylo.No a první zavolání či napsání do Noční linky také dá zabrat. Váš Sváťa
Gábina Černá |Všechny zdravím. V roce 2006 jsme jeli s podnikem do Itálie A součástí toho kromě nádherné prohlídce Říma byl výstup na Vesuv.Bylo mi 56 roků a vyšla jsem jej z poloviny kam nás vylezl autobus a pak se stoupaĺo pískem až nahoru.Já jsem špatně chodila s hůlkou ale dokázala jsem to.Gabina
Zdeňka - severní Morava |Zdravím, pracovala jsem v u společnosti, nebudu jmenovat a byly tam jednotlivé závody. Pracovala jsem ve mzdové účtárně. Náš program byl vymakaný, prostě super. Náš závod se rušil, mnozí odešli s odstupným a my ze mzdové účtárny jsme přešly do mzdové účtárny těch druhých účtáren.
Program tam nebyl takový - byl takový poloviční, prošli jsme školením a program nebyl tak komfortní, jaký jsme měli v původním podniku, který se rušil. My jsme tomu říkaly, že jsme se "vrátily na strom" - přejí všem, kteří poslouchají hodně zdraví a všem dobrý komfort - dobrou noc Zdeňka ze severní Moravy
Silvie z Poruby|Dobrý den, moje mamka byla učitelka a babička vychovatelka ve školní družině. Když mne hlídala, výchova vypadala tak, že se ptala jestli jsem všechny hlasitě pozdravila, že mám 2 z matematiky, že rodiče budou nešťastní atd. Babička i mamka zemřely a musela jsem opustit komfortní zónu, narodilo se mi dítě s autismem. Zbořil všechny mé výchovné zásady, lidem nadával, potřebu vykonácal na veřejnosti, házel věcma a vulgárně nadával doktorům. Do školy chodit nechtěl. Zapomněla jsem na svou výchovu a učení na červený diplom a jsem mimo zónu doteď. Povedlo se mi vychovat téměř plnoletého muže, který se chová slušně a brzy se vyučí. Babička by to co jsme prožili možná nezvládla......
Dana|Pravidelně poslouchám noční linku. Dnes ale lidé nepochopili, na co se vlastně ptáte. Já vykročila z komfortu při odchodu od manžela a zařídila si nové bydlení. Tolik životních změn, které nastaly, ani nemůžu popsat. Těžké rozhodnutí, ale naučilo mě postarat se sama o sebe. Dnes se jen divím, jak jsem všechno zvládala. Z komfortní zóny se těžko vychází. Moc vás všechny zdravím. Dana
Michal Sedlák z Myšlína|Ještě jednou dobrý večer, pane Borku. Přeji mnoho trpělivosti s alternativními pojetími dnešního tématu. Mohu přispět ještě jedním příběhem o vykročení z komfortní zóny. Minulý měsíc jsem se nechal dobrovolně hospitalizovat v jednom zařízení na léčbu duše v Berouně. Výměna domácího prostředí za to nemocniční byla pro mě neobyčejně složitá. Léčebný proces, jemuž jsem byl nucen se podrobit, znamenal jen další omezení svobody těla i ducha, kterým bylo bohužel vykoupeno jen málo nového poznání. I když bylo zařízení moderní, nevydržel jsem v něm ani týden. S dvěma pacienty jsem navázal kontakt a píšeme si. Mají bolavou duši, ale dobré srdce. A tak mi tohle vystoupení ze zajetých kolejí přece jen něco přineslo. Dobrou noc.
frantisek svaricek| Pane Borku,sázka to nebyla,ale když jsem viděl jak ho má on za krkem,tak jsem se nebál si ho vzít do rukou,ten kamarád byl můj zaměstnanec,přece by mě nenechál uštknout hadem.FRANTIŠEK.
Zdenek Ostopovice|Brno Jundrov vyhlâšené místo plaz u Svratky. Pri pohledu na tmavou spinavou Svratku se clovek musi prekonat a teplotu vubec neresi. To uz ani vubec nemyslis na to, co je na dne, bahno, bahno, same bahno… ale povit je to uzasny, tedy az vylezes a nikdy v tom nejsi sam:)
Tomáš - Příbram |Dobrý večer, zdravím všechny posluchače rádia Region. Loni mi nabídla kamarádka, zda bych s ní odcestoval na dovolenou do Bulharska. Byl jsem mile překvapen, do doby, než mi řekla, že je to letecký. Nikdy jsem letadlem neletěl, měl jsem z něho ohromný respekt, přiklánějící se spíš ke strachu. Upřednostňuji hlavně auto, autobus, nebo vlak. Zkrátím to. Na dovolenou jsme skutečně odleteli, strach jsem překonal a vše se vydařilo. Ale nervy byly velké. Dnes už bych letěl klidně podruhé. Mějte se moc fajn a přeji dobrou noc. Tomáš
Daniela z Prahy |Nebyla jsem zhýčkaná, ale dobrovolně bych se do tak šílené situace sama neuvrhla. Je to příběh starý padesát let. Přišla jsem o milovanou práci a marně jsem hledala něco stálejšího. Až se mi naskytla příležitost pracovat jako textařka v propagaci. Po profesním pádu na ústa m,mi to připadalo jako velká klika. Ovšem netušila jsem, že pracovní doba je od šesti hodin. Pro mě něco neskutečného. Musela jsem vstávat ve tři čtvrtě na pět, 103 schodů seběhnout se psem, měla jsem v té době boxera, vyběhnout 103 schodů zpátky, nachystat snídani do termosky pro školou povinné dítě a v půl šesté už stát na zastávce autobusu, abych za pět minut šest dobíhala do dislokovaného pracoviště, kde důležitý vedoucí stál u dveří a sledoval, kdo se opozdí. Smutné na tom bylo, že šéf o půl sedmé odešel. Byla to neskutečná buzerace, která se opakovala před půl třetí, kdy se soudruh opět objevil a běda, pokud někdo už byl v šatně. Dodnes je pro mě představa takto časného ranního vstávání, zcela bez důvodu, tím největším strašákem. Tenkrát jsem padala na ústa už v devět, kdy jsem těch 103 schodů chodila venčit psa. Vydržela jsem to necelé dva roky a raději jsem zcela zgruntu změnila svůj životní názor a odstěhovala se. To bylo nejisté, ale už jsem nikdy do zaměstnání před pátou nevstávala. Vím, že mnozí lidé pracovali od šesti do půl třetí běžně, někteří rádi, ale pro mě to bylo asi to nejtěžší. Dnes už i k lékaři prosím objednat až po deváté. A to nikdo netuší, že je to taky kvůli poslechu noční linky. Všem krásné spaní a bez stresové vstávání přeje Daniela z Prahy
Petra Zvolenská |Dobrý večer, z komfortní zóny jsem musela dost často, ale první situace v mém životě je tahle: strhla mě vlna do moře a kousl mě žralok. Vystoupila jsem ze stereotypu a komfortní zóny, došlo mi že už se s rodiči nikdy neuvidím že je se mnou amen, nakonec mě vyhodil zase na břeh a byla jsem vrácena rodině. Byla jsem jen několika měsíční miminko. Petra
Eva|Pro mě je vykroceni z komfortní zóny např. přihlásit se o slovo na schůzi nebo začít hovor s cizím člověkem, jelikož jsem povahy spíše uzavřené.
Jarka |Dobrý večer na lince poprve jsem vystoupila z kon. zony po svatbě manžel chodil na společnou saunu šla jsem po druhé když mě zdělil jsem nudista poprvé to bylo hrozné ale super zustalo nam to a pak jak říkáte skočila jsem padákem do jsem od manžela dostala za to že jsem neutekla a vydržela jeho zájmy řeknu vám seskok užasné nikdy na to nezapomenukrásnou dobrou noc všem ale až v1 hod přeje Jarka
Bedřich |Dobrý večer já mám závratě na výškách nemám rád výšky
