Pavel Kožíšek - kouzelník

V pátek 9. října jsme si povídali s kouzelníkem Pavlem Kožíškem, který uspěl se svými kouzly i v Japonsku, kde nakonec strávil dva roky života. Mimo jiné prozradil, proč by nerad viděl, aby se synové - prvorozený Matyáš a druhý Jakub vydali v jeho stopách... Celý rozhovor si můžete poslechnout z přiloženého audiozáznamu.

Slávka Brádlová, moderátorka: Dnes mám stejným dílem tu čest a radost uvést k nám do vysílání Českého rozhlasu sever hosta nad jiné zajímavého. Je to muž, řekněme, mnoha tváří, nebo několika tváří, několika rolí - je to mistr svého oboru, mistr České republiky z roku 94, mistr světa v témž oboru z roku 96, je to majitel titulu doktor filosofie za obhajobu rigorózní práce magie a sociokulturní manipulace, je to otec dvou synů - Matyáše a Jakuba, no a když přidám ještě jednu roli, je to ředitel Divadla kouzel, tak jméno už asi doplníte všichni. Vítejte, Pavle Kožíšku.

Pavel Kožíšek, kouzelník, ředitel Divadla kouzel: Hezký den, dobrý den.

Slávka Brádlová, moderátorka: Já bych hned na začátku měla takovou prosbu. Slíbíte mi, že nenecháte zmizet ani mne, ani sebe, ani rozhlasový mikrofon?

Pavel Kožíšek, kouzelník, ředitel Divadla kouzel: Rozhodně to mohu hnedle na úvod slíbit a velice rád.

Slávka Brádlová, moderátorka: A nemáte tak trošku obavu, že je to třeba jeden z posledních rozhovorů, které můžete poskytnout? Protože vy jste možná přestoupil jakési regule, protože v nové knize Lexikon magie a kouzel jste leccos prozradil z toho oboru, a to prý kouzelníci a čarodějové nemají rádi.

Pavel Kožíšek, kouzelník, ředitel Divadla kouzel: No, tak samozřejmě má nová knížka, která se jmenuje Lexikon magie a kouzel, poodhalí tajemství sedmdesáti různých kouzelnických triků, ale samozřejmě byl bych sám proti sobě, abych odhaloval tajemství profesionálních kouzelníků. Takže všechna kouzla v Lexikonu magie a kouzel jsou vybrána a určena pouze pro laické publikum tak, aby vy všichni jste se naučili drobná, jednoduchá kouzla a ukázali se jako takoví malí Copperfieldové ve společnosti svých přátel a příjemně je okouzlili a zamotali jim hlavu. Všechna kouzla jsou vybírána tak, abyste je mohli bez náročných rekvizit a pomůcek sami a snadno rychle předvádět a v celé knížce naleznete více jak 300 instruktážních fotografií, které vám napomohou k lehkému pochopení všech kouzel. Fotografie jsem nafotil společně s mými kolegyněmi z Divadla kouzel, modelkami Hankou Mašlíkovou a Martinou Dvořákovou.

Slávka Brádlová, moderátorka: Myslím, že tam bude leccos ke koukání nejenom pro malé čaroděje a kouzelníky, ale i pro ty odrostlejší. Takže nezdráháte se mluvit o kouzlech, o nové knize, ale já si myslím, že bychom měli začít i na začátku, jak jste vůbec ke kouzlení přišel.

Písnička

Slávka Brádlová, moderátorka: Posloucháte Český rozhlas Sever, posloucháte našeho dnešního hosta ve vysílání, kouzelníka Pavla Kožíška a mne by zajímalo, jak jste se vůbec k tomu oboru dostal? Vím, že jste se narodil v Hořicích v Podkrkonoší, tak to je kraj proslulý spiritismem, ale že by to zrovna byla líheň kouzelníků ...

Pavel Kožíšek, kouzelník, ředitel Divadla kouzel: Tak já jsem se ke kouzlení dostal naprostou náhodou jako malý kluk, když jsem se zajímal o filatelii a šel jsem si vypůjčit do dětské knihovny knížku o známkách. Ale tu tenkrát neměli, tak mně paní knihovnice domů s sebou nabalila knížku pro začínající kouzelníky. Tak jako z legrace jsem ji otevřel a naučil jsem se pár jednoduchých drobných kouzel, no a když to hodně zkrátím, tak takhle vlastně vznikla moje láska k moderní magii. No a když jsem potom po letech stál před rozhodnutím, čím se budu živit, jako moji ostatní kolegové z ročníku v uvozovkách něčím "poctivějším", nebo jestli budu dělat to, co mně zároveň i baví, tak já mám to obrovský štěstí, že můj koníček je zároveň i mojí prací.

Slávka Brádlová, moderátorka: Samozřejmě, že ta kniha Lexikon magie a kouzel obsahuje takové základní návody, ale já si myslím, že člověk musí mít nějaké nadání, nějaké to políbení shůry nebo ...

Pavel Kožíšek, kouzelník, ředitel Divadla kouzel: Tak, pokud se tomu chcete věnovat profesionálně, tak samozřejmě musíte zvládnout dokonale řemeslo, které už potom na jevišti divák nesmí vnímat. Divák už potom musí být pouze příjemně okouzlen a nesmí tam vidět tu dřinu, tu rutinu. Ale všechna kouzla v Lexikonu magie a kouzel opravdu zvládne naprosto, naprosto každý. Knížka není určena jenom těm nejmenším, ale já si myslím, že neurazí ani dospěláky, kteří se můžou ukázat ve společnosti svých kamarádů, jako ti praví kouzelníci a navíc v každé knížce naleznete vstupenku do Divadla kouzel na naše pilotní představení, které se jmenuje Magická esa. Magická esa, to je takové to velké show, kdy diváci uvidí velké copperfieldovské iluze, kdy já třeba procházím velkou vrtulí nebezpečného ventilátoru, nebo tam kolegyně střílím z děla, máme tam takovou čtyřmetrovou skluzavku času, po které, když se moje asistentky sklouznou, tak dole vyjedou jako malé holčičky. Je tam spousta takových těch velkých, velkých iluzí.

Slávka Brádlová, moderátorka: Časová skluzavka, no, to mi připadá z té nabídky velice, velice lákavé a zajímavé. Ale pojďme k těm kouzlům jako takovým. Dá se vůbec vymyslet něco nového, anebo je to v podstatě jenom základních pět, deset triků, které dostávají nový kabátek, nový háv?

Pavel Kožíšek, kouzelník, ředitel Divadla kouzel: Tak jako asi v každé umělecké branži, ať se podíváte na hudbu, na malířství, tak samozřejmě všechno už tady jednou bylo, to vám asi řekne každý kumštýř a vždycky se jedná jenom o to posunout ten daný žánr o krůček dál. To znamená utvořit to kouzlo takové, aby bylo současné pro dnešního diváka, aby pochopitelně mělo nový kabát, aby mělo nový háv, aby divák nepoznal, že třeba podobné kouzlo již třeba několikrát viděl v minulosti, protože to kouzelník předvede tak, že najednou máte pocit naprosto nové iluze, naprosto nového triku. A v tom je právě to, aby kouzelník zaujal i dnešního diváka.

Slávka Brádlová, moderátorka: Takže kouzelník je víc člověk, který má hbité prsty nebo showman? Ne, musí to být kombinace obojího.

Pavel Kožíšek, kouzelník, ředitel Divadla kouzel: Tak je to pochopitelně kombinace toho řemesla, té rutiny, to znamená to, aby zvládl tu techniku, ale samozřejmě kouzelník je především herec, je to herec, který hraje roli kouzelníka, který musí přivést diváka do nereálného světa iluzí, hravé dětské fantazie, kde neplatí žádné přírodní ani fyzikální zákony, prostě kde ten divák musí mít najednou pocit něčeho nadpřirozeného, co se děje na jevišti, kdy vlastně to všechno odporuje všem fyzikálním zákonitostem, a to je právě role každého správného kouzelníka. Každý správný kouzelník by měl na rovinu říkat, že bude diváka de facto podvádět, protože já vítám diváky v tom světě, kde neplatí žádné přírodní zákonitosti a já říkám: "Já vás tady vítám, já vás budu klamat, já budu podvádět všechny vaše smysly a vy mně za to dobrovolně ještě budete platit," jo! Kéž by to tak platilo v ostatních profesích! Já vám říkám, já vás budu podvádět, vy na tuhle hru dobrovolně a rádi přistupujete! Já si myslím, že v tomhle je kouzelnická profese naprosto jedinečná a nádherná.

Písnička

Slávka Brádlová, moderátorka: Český rozhlas Sever a dnešní host, kouzelník Pavel Kožíšek a já neodolám, abych se nezastavila u vašeho japonského angažmá, protože Japonsko je pro vás svázané s velice příjemnými zážitky. Je to ten už zmíněný titul mistra světa z roku 1996, předtím rok vlastně to byla cena za zábavnost vystoupení, no a pak jste tam dokonce měl šanci uskutečnit svůj vlastní projekt a pobýt tam opravdu delší dobu než týden.

Pavel Kožíšek, kouzelník, ředitel Divadla kouzel: No, tak bylo to o trošičku více jak týden, jak správně říkáte. Já jsem tam strávil celkem dva roky života. Já jsem Japonsko navštívil osmnáctkrát, měl jsem tam spoustu úžasných turné a také jsem měl to obrovské štěstí, že jsem jako první otevíral první japonské divadlo kouzel, kde jsem se vlastně všechno měl i šanci naučit, ohmatat si to a vlastně na stejném principu jsem potom vybudoval naše české Divadlo kouzel, které je v Líbeznicích u Prahy a které je vlastně inspirováno úplně stejným modelem jako to japonské, které také není přímo v centru hlavního města, také není v Tokiu, ale je na hlavním silničním tahu za Tokiem, přesně jako to naše, také není v centru Prahy, ale je v Líbeznicích u Prahy, to znamená hnedle za severní hranicí Prahy, aby bylo dobře dopravně dostupné. Ti Japonci moc dobře věděli, co dělají, protože samozřejmě Tokio má daleko ještě větší problémy s parkováním a s dopravou než naše Praha a právě proto já jsem otevřel to divadlo za Prahou. Ze začátku si všichni říkali, všichni v branži si ťukali na čelo a říkali: "Ten Kožíšek se úplně zbláznil! Kdo mu do nějaký malý vesničky za Prahou bude jezdit na nějaký kouzlíčka!" A všichni si říkali: "No, ten to do roka, do dvou zavře." No a já musím zaťukat, sedíme tady spolu a vlastně od září nás čeká šestá divadelní sezóna a já musím říct, že diváci si opravdu zvykli a že tenhleten model funguje. My nejsme regionální divadlo, k nám jezdí diváci opravdu z celé republiky a musím zaťukat, máme několik představení a já jsem velice rád, že diváci i tady u nás mohou vidět ta kouzla, která vidí diváci třeba v Americe nebo v Japonsku, protože my se snažíme držet trend se zahraničím a v okamžiku, kdy já objevím v zahraničí nějaké nové kouzlo, nějaký nový trik, nějaký nový efekt, tak okamžitě to musíme v divadle nacvičit, aby i český divák měl šanci u nás, v našem českém Divadle kouzel vidět to, byť třeba někdy v menší míře, ale to stejné, jako vidíte v zahraničí.

Slávka Brádlová, moderátorka: Tak to jsme ale kouzelně utekli z toho Japonska. Tak dobře, do Japonska se vrátíme třeba někdy jindy při jiné příležitosti. Ale ještě se chci zeptat na japonského diváka, protože naši umělci občas tam hostují, mají tu zkušenost, že Japonci velmi potichu sledují celé představení či koncert a ten aplaus a ovace se konají až na závěr. No, já myslím, že pro kouzelníka tohle může být výhoda. Vy potřebujete určitý klid a ten divák si to chce vychutnat a chce třeba přijít na kloub něčemu.

Pavel Kožíšek, kouzelník, ředitel Divadla kouzel: No, máte, máte naprostou pravdu. My, když jsme poprvé přijeli do Japonska, tak hrajeme představení a najednou jsme byli zvyklí od třeba toho středoevropského diváka v určitých momentech toho představení vidět nějaké reakce a najednou ten japonský divák nereagoval. A my si říkáme - ježíšmarjá, co děláme špatně, nebo se nedaří, nelíbí se to! A potom třeba přišly reakce v momentech, kdy my jsme to zas tak úplně nečekali, no a potom na závěr toho představení najednou naprosto spontánní reakce. Ten japonský divák, ten musí mít čas si vás takříkajíc, teda jak se říká v branži, očuchat, musí si na vás zvyknout, ale potom, když se mu to líbí, tak je naprosto, na konci představení naprosto spontánní. My třeba, když jsme hráli na tom festivalu, kdy se na nás pousmálo štěstí, tak my jsme hráli na dvaceti různých jevištích a je neskutečné, ten festival tenkrát navštívilo za čtyři dny dva miliony diváků! Přenášelo to patnáct televizních společností. To je zkrátka něco, pro naše české podmínky něco nepředstavitelného. Tam hodinu před představením už diváci seděli a bylo vyprodáno, protože tam se zkrátka nedalo dostat na to představení. No, my jsme ještě seděli pomalu v hotelu a diváci už tam seděli. To bylo divadlo pro tři tisíce lidí, jo! To je obrovský divadlo. No a viděli jsme tam naprosto neskutečný, neskutečný čísla z celýho světa a byla to pro nás obrovská škola. A ten japonský divák, ten nás vyškolil taky, protože my poté, když jsme se začali vracet do Japonska, tak vždycky jsme tam jeli s takzvanou japonskou verzí, kdy jsme měli určité věci, určité efekty speciálně už připraveno pro japonského diváka, protože, jak říkám, japonský divák přece jenom reaguje trošinku jinak než ten náš český.

Písnička

Slávka Brádlová, moderátorka: Tím hostem je dnes Pavel Kožíšek, kouzelník a člověk, který viděl kus světa, člověk, který se kouzelnictvím zabývá už takových, no, 25, možná víc?

Pavel Kožíšek, kouzelník, ředitel Divadla kouzel: No, ono to letí. Pětadvacet let, je to strašná doba. No, ale zaplaťpánbůh, jak už jsem říkal, já mám to obrovský štěstí, že já dělám práci, která mne i zároveň baví, a to je takový obrovský, obrovský hnací motor, takže já, zaplaťpánbůh musím zaťukat, ale teďka momentálně prožívám v práci i v soukromí asi to nejšťastnější období mýho života takže kéž bych si takhle dokázal přičarovat ještě pár let, abych byl takhle spokojenej a všechno šlapalo tak jak má.

Slávka Brádlová, moderátorka: No, neříkejte, že kouzelník sám sobě neumí přičarovat, co potřebujme. Kéž by to tak bylo, viďte? Ale když už jste řekl, že jste šťastný i v tom osobním životě, tak Matyáš, první syn narozený 2003, tak ten už by možná mohl tak leccos okouknout, možná, že něco už zkouší.

Pavel Kožíšek, kouzelník, ředitel Divadla kouzel: No, tak samozřejmě jako každý dítě se snaží napodobovat svoje rodiče, tak pochopitelně už odmalinka chodí k nám do Divadla kouzel, kdy, když třeba chodil na to naše velké představení Magická esa, tak tam je taková jedna scéna, kdy tam osm mnichů v takové mystické tajuplné atmosféře mne probodávají takovými obrovskými hořícími hroty a to Matyášek křičel na celý divadlo: "Ne, ne, to je můj tatínek, nechce mýho tatínka!" Takže manželka ho musela rvát ze sálu, aby nerušil představení. Dneska už to má samozřejmě na háku a říká: "Tati, já vím, to je trik, to je kouzlo. Zase večer přijdeš po představení domů a všechno bude v pořádku." Takže teďka už je nad věcí, no, ale pochopitelně se snaží napodobovat tatínka, to znamená, že se snaží napodobovat různá drobná kouzla. Já jsem asi před dvěma lety vydal takovou kouzelnickou sadu, jmenuje se to Škola kouzel, jedna má 150 kouzel, to je pro kouzelnické mistry a 60 kouzel, to je pro kouzelnické učně. Takže pochopitelně my máme taky tu velkou sadu, takže doma společně čarujeme. No, ale já se přiznám tedy, že až bude velký, nebo až bude dospělý, tak já bych byl rád, aby nešel v mých šlépějích. Já nejsem takový ten typ táty, který by byl rád, aby se rodinná ta tradice udržovala, když je pekař, aby opět převzal to řemeslo pekaře. Já bych byl rád, aby zkusil nějakou jinačí branži, protože já vím, jaká je naše branže těžká, náročná a já jsem v ní měl i v štěstí, protože samozřejmě v umělecké branži je to i hodně o štěstí a já bych byl nerad, aby on třeba jednou takové štěstí neměl a nebyl třeba zklamaný. Takže proto já bych byl rád, aby oba moji dva synové dělali v budoucnu něco jiného, ale pochopitelně nebudu jim v ničem bránit.

Slávka Brádlová, moderátorka: Kam je život zanese, to se opravdu teprve uvidí. To ani kouzelník Pavel Kožíšek, který byl dnes hostem ve vysílání Českého rozhlasu Sever, neví. Máte nějaký speciální kouzelnický pozdrav?

Pavel Kožíšek, kouzelník, ředitel Divadla kouzel: Tak speciální kouzelnický pozdrav nemám. Rád bych všem posluchačům vyčarovat příjemný zbytek dnešního dne, protože to naše dnešní povídání bylo velice příjemné, no a třeba se po divadelních prázdninách uvidíme u nás v Divadle kouzel. Hezký den a díky za milé povídání.

Spustit audio