Oto Bunda: Nejlepší je lidi přijímat srdcem

13. leden 2019

Oto Bunda má v životě jasno. Chce pomáhat romským dětem a rozvíjet jejich hudební nadání. Právě proto vyjíždí pravidelně do vyloučených lokalit na Slovensko a seznamuje je se sborem Idy Kelarové.

Otto Bunda pochází z tradiční romské muzikantské rodiny. Umění hudebního nástroje a zpěvu se tu předává z otce na syna. Ottův dědeček byl zakladatelem rodinné kapely a hrál v souboru Železiar. V té době byli romští muzikanti, kteří hrávali na akustické nástroje, velmi cenění.

„Předtím hrávali všichni Romové. Pamatuji si na doby, kdy se například naše rodina domluvila s jinými muzikanty, že budou hrát na zábavě či na plese spolu. Byli to kamarádi, navzájem se uznávali. Zahráli všechno, od klasické hudby po cimbálovku, na tom se poznal muzikant. Mývali i svoje oblečení, udávali módní směr.“

Otova rodina do 90. let slavila hudební úspěchy v zahraničí. Pak ale přišel zlom, který pocítila většina Romů:

„Uvnitř, sám pro sebe, jsem stále zpíval. Jenže v 90. letech přišla doba, kdy všechno, co bylo romské, bylo špatné. I v práci. Například moje máma, laborantka s maturitou, měla problém, protože najednou nebylo v módě zaměstnávat Romky. Pro všechny Romy to byla veliká ostuda. Nebylo to tak, že by nechtěli pracovat. To až teď tu jsou dvě generace, na romské i neromské straně, které opravdu Romy nikdy pracovat neviděly, protože už tu nejsou ty podmínky, jako bývaly za komunismu.“

Když bylo Otovi 18 let, začal pracovat v romském divadle Romathan. Tehdy se od svých kolegů dozvěděl o Idě Kelarové a hudebním festivalu na Svojanově, který prezentoval romskou hudbu z domova i ze zahraničí.

„V roce 2006 mi najednou v noci zavolali a zeptali se mě, jestli bych nechtěl přijet na Svojanov. A já, že si to rozmyslím a dám jim vědět. Jenže oni, že to nejde, že už druhý den musím přijet! No, byla noc, ale nezaváhal jsem. Když jsem Idu uviděl poprvé, věděl jsem, že se nevidíme naposledy.“

Po Svojanově se Oto ještě vrátil na Slovensko, ale v roce 2007 se natrvalo přestěhoval do ČR a začal spolupracovat s Idou Kelarovou.

„To ještě neexistovalo Čhavorenge, ani jsem nevěděl, že někdy povedu dětský sbor.“

V roce 2011, pod záštitou občanského sdružení Miret, založila Ida Kelarová dětský sbor Čhavorenge. Stočlenný dětský soubor zpěváčků z Čech i ze Slovenska, který už šestým rokem spolupracuje s Českou filharmonií. A Oto Bunda je vždy pravou rukou Idy Kelarové.

„Myslím si, že každý člověk by měl dostat šanci, Když se narodí malé dítě, je jak houba – všechno nasává. Když neromským dětem představujeme na workshopech naši kulturu v Rudolfinu, říkám jim, že oni a já jsme důkazem toho, že na obou stranách jsou lidé s dobrým srdcem, kteří spolu dokáží vycházet. A nějaké bludy o tom, že Romové neradi pracují, jsou úplná hloupost. Nejlepší je nesoudit lidi podle barvy pleti, ale přijímat je srdcem.“

autor: Dušan Vágai
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.