Ostrov Mayda

Svého času jsem vám v Planetáriu vyprávěl o tajemném Doughertyho ostrovu, který, ač patrně neexistující, strašil na mapách až do půlky minulého století. Trochu jiný je případ záhadné Maydy.
Tento ostrov v Atlantském oceánu se poprvé objevuje na mapě bratří Piziganiů v roce 1367, naposledy na mapě Randa McNallyho v roce 1906. Zpočátku měnil jména jako psanec na útěku - nejprve to byl Brazir, pak Mam nebo Man, Bentusla či Asmaidas. Jak víme, že jde stále o jeden a tentýž ostrov, notabene právě o budoucí Maydu, zeptáte se možná... Je to prosté - Maydu lze na starých mapách Atlantiku jednoduše identifikovat podle jejího umístění a také podle tvaru. Všichni středověcí i novověcí kartografové umisťovali tento ostrov západně od jižní Bretaně, jihozápadně od Irska a na jih od Islandu. Pokaždé má tvar půlměsíce a nebo kruhu s výrazným výřezem k severu... Od roku 1553 se tento ostrov na mapách objevuje s již standardním názvem Mayda, který mu zůstal až do hořkého konce. V místech, kde by se teoreticky Mayda měla a nebo mohla nacházet, je dnes totiž pouze širá mořská hladina. Podobných neexistujících ostrovů se na mapách starých kartografů objevovaly desítky, žádný z nich však tak tvrdošíjně nelpěl na svém umístění a také tvaru, a tak není divu, že se našli lidé, kterým případ ostrova ve tvaru půlměsíce pořádně vrtal hlavou.
22. srpna 1948 plula západně od jižní Bretaně a jižně od nejjižnějšího cípu Grónska nákladní loď American Scientist a jejího kapitána kdovíproč napadlo, že na onom místě změří hloubku. Místo očekávané tříapůltisícimetrové hlubiny však sonar ukázal pouhých 36 metrů. Loď dvakrát obeplula místo a zjistila, že se tu skutečně nachází dosud neznámá vyvýšenina mořského dna o poloměru asi 28 mil, s hloubkou mezi 26 a 63 metry. Měření zopakovala o dva dny později další nákladní loď, Southland. Její měření potvrdilo to, co hlásil American Scientist. Navíc naměřila v severní části vyvýšeniny asi o sto metrů hlubší vyzubení, které by bylo zálivem, kdyby onen kus země vyčníval nad hladinu. Zdá se tedy, že něco podobného Maydě skutečně existuje - a není vyloučeno, že to třeba kdysi dávno mohlo být i nad vodou... Toť otázka.
A že potopená Mayda leží přeci jen o něco západněji, než obvykle udávali staří kartografové? Středověcí mořeplavci dokázali docela dobře určit zeměpisnou šířku, ale s určením zeměpisné délky byli poněkud na štíru. Neměli přesné chronometry a tak vzdálenosti jen přibližně odhadovali. A co se týče kartografů - když na to přišlo, ostrovy si klidně vymýšleli. Ve srovnání s tím je přemístění jednoho mrňavého ostrůvku o pár set kilometrů sem či tam skutečně maličkost. A jestli to tak opravdu bylo? Bůh ví...

Frederik Velinský
Podle knihy R.H.Ramsaye K vybájeným pevninám (Panorama, Praha 1978).

Pravidelná rubrika Napínavé bádání se vysílá v rámci každého druhého Planetária v měsíci.
Další texty, uveřejněné v této pravidelné rubrice najdete V ARCHIVU PŘÍSPĚVKŮ.

Na titulní stránku.